Co dům dal

Harold a Maude – Květa Fialová a ovace ve stoje

2010-05-16T23:30:00.001+02:00

Sobota 15. května 2010 : Divadlo v Dlouhé v provedení Slováckého divadla

Harold a Maude na stránkách Slováckého divadla

Měl jsem to štěstí a viděl jsem mimořádné představení, herecký koncert Květy Fialové a Josefa Kubáníka při sobotním představení Slováckého divadla v Praze. Celé představení fungovalo jako švýcarské hodinky, úžasná byla také paní Chasenová v podání Anny Slezákové – Mikové, či doktor Matthews, kterého zahrál Vladimír Doskočil a Jitka Josková, která ztvárnila tři, počítačem vybraná děvčata jako případné Haroldovy nevěsty.

Nic však nepřekonala vzájemná setkání Harolda a Maude, která nabíjela celé publikum v divadle podivuhodnou energií. Myslím, že nikdo nebude schopen překonat onu sílu role, kterou nám předávala Květa Fialová v roli Maude. Závěr hry, který je symbolem odchodu, ale i nového života mě doslova vnořil do děje a při závěrečném potlesku jsem téměř nevěděl, kde jsem. (ten pocit nelze vyjádřit)

Toto vskutku mimořádné přestavení a vynikající výkony ocenilo publikum mnohaminutovým potleskem, který byl věnován celému souboru. Úcta k výkonu paní Květy Fialové pak byla oceněna potleskem ve stoje.

Miniatur Wunderland * official corporate video * largest model railway / railroad in the world

2010-03-22T09:29:00.001+01:00

Tohle by se do obýváku nevešlo.

Pár nových tipů na restaurace

2010-03-01T23:53:00.001+01:00

Restaurace Výtopna

Chcete se cítit podobně jako ve filmu Kulový blesk a zažít situaci, kdy vám model vláčku přiveze pití přímo na Váš stůl? Pak je nově otevřená restaurace Výtopna místem právě pro Vás. Koleje v restauraci mají délku úctyhodných 400 m.

Obsluha byla velmi příjemná, jídelní lístek nabízí spoustu výtečného jídla. Dal jsem si vykostěné krůtí stehno a bylo vynikající, neméně chutné bylo stehno husí a čerstvý připravený losos.

Stránky restaurace i s jídelním lístkem zde

A ještě jeden tip z jejich stránek. Když si uděláte rezervaci, máte na veškeré nápoje slevu 20 %. Doporučuji zkontrolovat na stránkách, zda sleva ještě platí.

Václavské náměstí 56, Praha 1

La Casa de la Havana Vieja

Už je to nějaký měsíc, co mi kamarád velmi sugestivně vyprávěl o rumu, který srovnával s nektarem. Takovým rumem je prý kubánský rum Legendario. Nějak jsem stále míjel ty správné bary, kavárny, nikde ten rum nebyl. Když už jsem jej objevil v jednom baru v Americké ulici, po příchodu k baru jsem zjistil, že se rekonstruuje. Ale před nedávnem se mi podařilo objevit bar jen kousek od Národní třídy. O tom jak jsem ten bar objevil se zmíním o něco později. Nicméně, bar v Opatovické ulici 28 v Praze 1 existuje, je velmi útulný, s milým personálem a desítkami druhů rumu, ale nejen to.Výběr míchaných nápojů je celkem tlustá brožura A mají tam onen rum Legendario devítiletý, ale mají tam i sladší verzi rumu Legendario elixír. Výborné místo na krátké posezení, které se tou příjemnou atmosférou může proměnit v posezení delší.

Stránky baru s nápojovým lístkem i vysvětlivkami k nápojům zde

Opatovická 28, Praha 1

Kolkovna

Kolkovna v ulici V kolkovně na Starém městě je vcelku normální hospoda, která na mě nezapůsobila zvláštním dojmem. Pivařům holdujícím dobré plzni asi udělá radost, půl litr stojí kolem 39 Kč, ale mě tato restaurace příliš nezaujala. Opět zde funguje pravidlo, půl litru piva 39 Kč, dvě a půl deci vody 44 Kč. To se na mě nezlobte, ale tohle je zlodějna, za kterou bych máčel majitele ve Vltavě. Jídla jsou připravena obstojně, ale rovněž ničím zvláštním nevynikají. Celkovou atmosféru v neděli v podvečer navštíveného podniku doplňují unavení číšníci, kteří Vás obslouží ve vší slušnosti, ale unylost, která je zřejmá na každém jejich pohybu vám skvělý zážitek z návštěvy této restaurace neposkytne.

Stránky restaurace s jídelními a nápojovými lístky zde

V Kolkovně 8, Praha 1

Les Moules

Při únorové návštěvě Paříže jsme se rozhodli, že si zajdeme do nějaké z francouzských restaurací na večeři a vstoupili jsme do belgické, ve které měli mušle upravené na spoustu způsobů.Výtečně jsme si pochutnali a jelikož jsme zatoužili si je dávat i v Praze, začali jsme hledat podnik, ve kterém by je mohli mít. A našel jsem, opět stejným způsobem, jako jsem našel onen kubánský bar. O způsobu, jak jsem podnik nalezl se zmíním později.

Restaurace, ve které si můžete dát čerstvé mušle na různé způsoby se jmenuje Les Moules a je rovněž jako ta pařížská, restaurací belgickou. Není z nejlevnějších, protože se nachází v oblasti ulice Pařížské č.p. 19.

Výběr jídel a nápojů je vynikající a jedním z aktuálních tipů, jak při této návštěvě restaurace příliš finančně nevykrvácet je využít jejich nabídku v době obědů od 11.30 do 15.30, kdy kilogram mušlí stojí 195 Kč a ne 495 Kč. Tato nabídka je vcelku nová a nevím jak dlouho vydrží, tak si radši před návštěvou ověřte zda platí. Ale za 555 Kč můžete sníst mušlí neomezeně. Pokud tedy máte mlsné jazýčky, či si chcete udělat jen tak radost, zajděte si do této restaurace. Příjemná obsluha, dobré dezerty i pivo. Restaurace Kolkovna je sice levnější, ale jak jsem již psal, něco jí chybí a to něco se dá najít v restauraci Le Moules. Samozřejmě, jedná se o můj osobní pocit.

Stránky restaurace s jídelními lístky a detaily zde

Pařížská 19, Praha 1

Tyto restaurace jsem objevil díky hře, dá li se to tak nazvat a ta hra se jmenuje Foursquare. Princip hry je jednoduchý, až banální a motivaci poskytuje získávání virtuálních medailí za dobyté mety. Vysvětlit její smysl je celkem těžké, ale princip je jednoduchý, navštívíte nebo objevíte nějaké místo, restauraci, muzeum a zapíšete svou přítomnost do aplikace Foursquare. Tam uvidíte, zda už na tom místě někdo byl a zda o tomto místě někdo něco nenapsal, např. že to tam je skvělé, nebo že to nestojí za nic. Tato místa můžete i přímo vyhledávat a to včetně komentářů jednotlivých návštěvníků. Ti návštěvníci, kteří Vám nejvíce vyhovují se mohou stát vašimi přáteli atd….

Zajímavý článek o www.foursquare.com napsala Eliška Hutníková na těchto stránkách http://www.neconoveho.cz/proc-miluju-foursquare/

Únor 22. 2. 2010 – 28. 2. 2010

2010-03-01T21:11:00.001+01:00

22. 2. 2010 Vyprávěj, seriál na ČT 1, poslední díl

Po dlouhé době celkem zajímavý seriál, sledující život jedné rodiny od 60. let až do 70. s dobrými hereckými výkony Niny Divíškové, Veroniky Freimanové, Svatopluka Skopala, Jiřího Štěpničky, Romana Vojtka.

25. 2. 2010 Alexander Rybak v Lucerna Music baru

Nepodceňujte vítěze Eurovize. Mám v paměti jako vítěze Eurovize skupinu Europe, ze soutěže Eurovize se vypracovala i skupina Abba a v roce 2009 vyhrál cenu Eurovize norský zpěvák Alexander Rybak, narozený 13. května 1986 v Minsku, jehož matka hraje na klavír a otec na housle. Naučil se hrát na oba tyto nástroje, spojil to se zpěvem, hudbu prokládá folklorními rytmy a z toho všeho vznikl celkem zajímavý mix, který mu s písní Fairytail pomohl vyhrát soutěž Eurovize.

Koncert v zaplněném Lucerna Music baru měl výbornou atmosféru, z Alexandra Rybaka bylo cítit nadšení a podal skvělý výkon. Neustále byl ve styku s diváky, reagoval i na jejich hlášky a vůbec nepůsobil jako přesládlý frikulín, jak by se mohli mnozí, kteří koncert neviděli, domnívat.

Alexander Rybak na youtube

28. 2. 2010 Planeta 51

Animovaný film o obyvatelích planety, žijících v neustálém strachu z invaze mimozemšťanů. Na planetu dorazí člověk, pro ně mimozemšťan. Obyvatelé planety však žijí téměř stejně jako lidé na zemi a dokonce i mluví stejným jazykem. Armáda se samozřejmě mimozemšťana snaží chytit a provádět na něm pokusy. Pokud se chcete odreagovat tak je to to pravé na nedělní odpoledne.

Planeta 51 na CSFD

28. 2. 2010 Noční motýl

Další film z pokladů české kinematografie natočený v roce 1941 s Hanou Vítovou, Svatoplukem Benešem, Gustavem Nezvalem, Adinou Mandlovou a dalšími skvělými herci.

Já měla sen o lásce jen 
Ten krásný sen srdce mi opil 
Až přišel den kdy umřel sen 
Kdy roztáhl křídla noční motýl 

Noční motýl v lásce znamená 
Že je marná že je ztracená 
Letí letí do tmy odletí 
Láska je radost i prokletí 

Už nechci lhát neměl mě rád 
Já chtěla znát alespoň z dáli 
Znát plamen ten jímž plane sen 
Jenž touhou hřeje nebo spálí 

Noční motýl v lásce znamená 
Že je marná že je ztracená 
Letí letí do tmy odletí 
Láska je radost i prokletí

28. 2. 2010 Collegium Marianum Barokní podvečery 2010, Ó pokojná chvíle – Barokní knihovní sál Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1

První z podvečerů této již 10. sezóny byl věnován kantátě Johanna Sebastiana Bacha a kantátě “Ich habe genung” BWV 82a, kterou krásně zazpívala jedna z nejvýraznějších hvězd barokních podvečerů, Hanka Blažíková.

Dále jsme mohli slyšet obnovenou světovou premiéru Františka Jiránka, Concerto per flauto traverso G dur, kterou na barokní flétnu nádherně předvedla Jana Semerádová za doprovodu celého souboru Collegium Marianum. František Jiránek byl ve službách hraběte Václava Morzina, u kterého působila i další pozoruhodná postava české barokní hudby Antonín Reichenauer. Po rozpuštění Morzinova orchestru se přestěhoval do Drážďan. Jednalo se o velmi příjemné, svěží a melodické dílo.

Charel Avioson “Concerto No. 1/op.2 in g” byl na programu jako třetí koncertní dílo večera tohoto skladatele a spisovatele děl o hudební estetice a výrazu.

Program uzavřela opět Hana Blažíková dílem Johanna Sebastiana Bacha sinfonií a kantátou “Non sa che sia dolore” BWV 209.

Přenosy z MET sezóna 2010 - 2011: The MET: Live in HD

2010-02-23T08:34:00.004+01:00

V sezóně 2010 - 11 proběhne 11 přímých přenosů a začíná se 9. října 2010

9.10. Das Rheingold
23. 10. Boris Godunov
13. 11. Don Pasquale
11. 12. Don Carlo
8.1. La Fanciulla del West
26. 2. Iphigénie en Tauride
19. 3. Lucia di Lammermoor
9. 4. Le Comte Ory
23. 4. Capriccio
30. 4. Il Trovatore
14. 5. Die Walküre

Více o sezoně 2010 - 2011 v MET zde

Únor 15. 2. 2010 – 21. 2. 2010

2010-02-22T23:39:00.001+01:00

Putování s dinosaury (18. 2. 2010)

Všechna kladná hodnocení této show, která jsem slyšel z reklamy a reportáží se tentokrát splnila do posledního bodu. Seděl jsem ve druhé řadě O2 arény a tajil se mi dech při tom jak realisticky všichni ti dinosauři vypadali, pohybovali se a vydávali zvuky. Bylo to, jako byste byli ve filmu Jurský park, ale místo abyste tím parkem projížděli, tak Vám byli dinosauři předvedeni přímo do arény tak, abyste si je mohli prohlédnout. Nechyběli inteligentní velociraptoři, nejvyšší z dinosaurů brachiosauři, torosaurus a samozřejmě se nám představila i samice tyranosaura rexe s mládětem.

Sobota (21. 2. 2010)

Tento film z roku 1944 s Oldřichem Novým, jako záletným stárnoucím mužem, čerstvým čtyřicátníkem jsem viděl poprvé a zaujal mě. Jedná se o komedii, kterou napsala Olga Scheinpflugová pod cizím jménem. Byl to poslední film Oldřicha Nového, před jeho internací v koncentračním táboře a poslední český film Adiny Mandlové. Jedná se o příjemnou společenskou komedii s dobrým koncem a se skvělými herci jako jsou Růžena Šlemrová, Hana Vítová, František Hanus a další…

Film na CSFD zde

True Blood – Pravá krev

Seriál o upírech, zvládl jsem první sérii, která měla výborné tempo a švih. Druhá série se poněkud kostrbatě rozjížděla přílišnými romantickými rozhovory, ale nakonec se rozjela svižným tempem a je i o něco napínavější než první série.

Jedná se o takové Stmívání pro dospělé, láska mezi upírem a člověkem, pak tam jsou měňavci, možná i vlkodlak a taky spousta sexuálních orgií. Prostě další skvěle udělaný seriál z produkce HBO, ale ne každý projde sítem rozehrávajícího se děje.

Seriál na CSFD zde

Únor 8. 2. 2010 – 14. 2. 2010

2010-02-16T00:09:00.001+01:00

8. února 2010

Můj strýček

Francouzský film z roku 1958, příjemná komedie, na kterou je radost se dívat s velmi poetickým nádechem a výbornou satirou na touhy po nových věcech a zařazení se do proudu. Vše v kulisách alá Expo Brusel. DVD vyšlo v levných knihách. Režie Jaques Tati.

Můj strýček na CSFD

13. února 2010

Julius Zeyer: Radúz a Mahulena – Národní divadlo

Slovenská pohádka v režii Jana Antonína Pitínského. V Národním divadle jsem byl po delší době, naposledy jsem tam viděl Dobře placenou procházku.

Představení se mi i přes několik nedostatků líbilo. I ty nedostatky mohou být spíše mé subjektivní pocity, ale na mě některé věci působily rušivě a to zejména proto, že znám skvělou inscenaci ze šedesátých letech, kterou velmi zřídka dávají v televizi.

Velice oceňuji hudební doprovod Collegia 1704 se zpěváky Tomášem Králem a Markétou Cukrovou, které znám z koncertů Collegium Marianum. I herecký výkon Vojtěcha Dyka a Pavly Beretové byl z větší části vynikající, dokud nedošlo ke scénám prvního polibku po osvobození Radúza. Jedná se přeci jen o pohádku romantickou a udělat z prvních polibků kabaretní vystoupení a parodii se mi nejeví jako to pravé ořechové. Ale Vojtěch Dyk zmítající se v zapomnění a na pokraji šílenství působil přesvědčivě. Roli Runy velmi dobře zahrála roli Runy herečka Johanna Tesařová a nepřehlédnutelní byli i Alois Švehlík a Jiří Štěpnička.

Scéna byla jen v náznacích, tradiční kulisy už asi nejsou v módě a topol, do kterého byla Mahulena zakleta nebyl vůbec. Budiž, současní režiséři se snaží vnutit publiku své vlastní vize, ale ty jsou občas dost nelogické a pokud někdo neví o čem pohádka je, snadno se mu stane, že se v ději ztratí. Co už vůbec nechápu, je promítání kubánské skupiny Buena Vista Social klub, přenesení se jakože do současnosti. Tam se Radúz s Mahulenou loučí, hovoří, že se opět setkají u dubu v lese, po lesu však není ani památky. Scéna je totiž pojata jako bar, obsluhují tam číšníci a Radúz s Mahulenou tančí v rytmu latinskoamerické hudby. Když chci publiku něco sdělit, nemělo by to být na úkor logiky a nepochopení děje.

I přes těchto pár nedostatků, doporučuji, abyste se na představení zašli podívat, soustředili se na krásnou barokní hudbu Collegia 1704 a nádherný text Julia Zeyera. A když se Vám na scéně nebude něco líbit, zavřete oči, případně se kochejte krásnými štuky na portálech jeviště. Tedy pokud nejste ta divačka, co seděla v řadě za mnou a stěžovala si, jak strašně je to divadlo přeplácané zlatou barvou a různými ornamenty. Chudinka, asi myslela, že jede nakupovat do Ikea a přítel ji místo toho vzal do divadla.

Stránky představení jsou zde

14. 2. 2010 Sherlock Holmes 2009

Nové ztvárnění příběhů Sherlocka Holmse, ve kterém Sherlock Holmes ztrácí tvář anglického gentlemana. Příběh samotný, ani zápletka nepatří k nejhorším, je to koukatelné, ale ten Sherlock s Watsonem se k tomu filmu jaksi nehodí.

Kdyby si tvůrci vymysleli jiné postavy, místo těchto dvou legend, určitě by se mi film líbil více. Ale starý Londýn byl v tomto filmu ztvárněn výborně.

Ale jinak myslím, že je ten film celkem koukatelný, byť to není žádný zázrak.

Sherlock Holmes na CSFD

Poslední tip:

Po mém oblíbeném seriálu Zápisník smrti (CSFD), což je tradiční japonský akční anime, jsem objevil tradiční japonský anime romantický. Jedná se o seriál s gay tématikou s názvem Junjou Romantica o učiteli, studentovi a jeho bratru. Do těch dvou dílů, co jsem viděl jsem se celkem zakoukal a těším se až budu mít čas dokoukat zbytek.

Junjou Romantica a titulky se dají taky sehnat

Únor 1. 2. 2010 – 7. 2. 2010

2010-02-07T18:32:00.001+01:00

Pomalu myslím na to, že zase budu muset udělat daňové přiznání, prohrabat se tou haldou neroztříděných dokladů, které jsem házel na hromadu do skříně, najít výpisy z účtů atd… To zase bude zábava. V práci mi za to aspoň platí, ale ta otrava, že pro sebe to dělám zadarmo mě příliš nemotivuje. Inu, kovářova kobyla chodí bosa.

5. 2. 2010

New Yorku, miluji tě

Po filmu Paříži, miluji tě, jsem se na tento film vypravil se stejným očekáváním a po jeho shlédnutí jsem nebyl vysloveně zklamán, spíš jsem zůstal na rozpacích. Některé postavy z filmu mi přišly příliš plytké, objevilo se v něm pár klišé, ale některé z povídek měly tu správnou sílu mě oslovit. Ale několikrát se mi chtělo i spát, což se mi u Paříži, miluji tě nestalo. Jelikož se na filmu podílelo několik tvůrců, je jeho úroveň kolísavá a s některými jsem si nepadl do noty.

New Yorku, miluji tě : Link

6. 2. 2010

Giuseppe Verdi – Simon Boccanegra

Přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku neuvidím jako přímý přenos, ale ze záznamu někdy v březnu. Na domě který překrývá kino Aero totiž vybudovali lešení a tak se do přijímače nedostal signál. Inu, je to jen technika, nechtěl bych být v kůži provozovatele kina. Místo toho promítali Hoffmanovy povídky, ale ty jsem před nedávnem viděl v přímém přenosu. I když se jedná o nádherné představení, nechal jsem si je tím pádem ujít.

Bylo zajímavé sledovat, jak podrážděně lidé na tuto situaci reagují. U některých dam a pánů, byly reakce téměř hysterické. Nu i ona operní vášeň může mít svůj extrém.

Tím, že jsem přišel v sobotu dříve domů, jsem si konečně našel čas a zkusil jsem si zaplatit a stáhnout operu přímo z MET New York. Podíval jsem se za USD 4,99 na Popelku od Rossiniho, kterou jsem již taky viděl v přímém přenosu, ale již před několika měsíci. Mohu říci, že stažení i následné přehrání funguje bezvadně. Nevím, nakolik záleží na kvalitním připojení, mám 10 Mb od UPC.

Televizní tip - Rigoletto

2010-02-06T14:12:00.001+01:00

Na volně vysílané satelitní stanici TVP Kultura můžete vidět Piotra Beczalu, vynikajícího polského tenora, v opeře Rigoletto,ze záznamu opery v Zurichu z roku 2006. Jako Rigoletto vystoupí Leo Nucci a Elena Mosuc jako Gilda.
Vysílá TVP Kultura v pondělí 8. února ve 22.00 hodin

Značky Technorati: opera,televizní tip,Piotr Beczala

Leden 2010

2010-02-02T00:12:00.001+01:00

9. 1. 2010 přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku Kino Aero

Richard Strauss | DER ROSENKAVALIER
(Růžový kavalír)

Renée Fleming (Maršálka) Susan Graham (Octavian) Christine Schäfer (Sophie) Eric Cutler (Italský zpěvák) Thomas Allen (Faninal) Kristinn Sigmundsson (Baron Ochs)

V letošní sezóně přímých přenosů z NY jsem nezaznamenal představení, u kterého bych se nudil, či by se mi nelíbilo. Toto bylo jedno z přestavení, ve kterém excelovaly mé oblíbené zpěvačky Renée Flemingová a Susan Grahamová.

Z letošní sezóny nemohu nezmínit ještě tyto tituly:

Giacomo Puccini | TOSCA

Giuseppe Verdi | AIDA

Giacomo Puccini | TURANDOT

Jacques Offenbach | LES CONTES D’HOFFMANN (Hoffmannovy povídky)

Všechna tato představení však překonalo jediné:

16. leden 2010

Georges Bizet | CARMEN

Barbara Frittoli (Micaëla) Elīna Garanča (Carmen) Roberto Alagna (Don José) Ted Tahu-Rhodes (Escamillo)

Elina Garanča, nádherná, žhavá Carmen a Roberto Alagna, Barbara Fritoli předvedli nádherné představení jak herecky, tak pěvecky. Z jeviště a plátna vystupovaly emoce, touhy, láska, žárlivost a pomsta přímo do hlediště a toto představení považuji za jedno z nejlepších, které jsem z MET viděl.

14. leden 2010

Michal Horáček | Kudykam

Zajímavý počin na scéně SOP s nepříliš známými zpěváky a herci. Scéna byla vynikající, pěvecké výkony rovněž. Kvalitě představení hodně přidávají známé písně Hapky a Horáčka a samozřejmě prostředí Státní opery.

Karel Dobrý – Kudykam

Jan Maxián – Martin

Nina Divíšková – věštkyně

Gustav Řezníček – štamgast

http://www.kudykam.net/?s1=postavy

18. leden 2010

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách | Divadlo v Dlouhé

Jedinečná komedie, která nikoho nenechá ani na minutu vydechnout od smíchu. Titus Andronicus jako kuchařská show je nepřekonatelný, stejně jako Othello v rapové verzi.

Zkrátka, jedná se o jednu z nejpovedenějších komedií v Divadle v Dlouhé s Janem Vondráčkem, Miroslavem Táborským a Martinem Matejkou.

http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=59

Dejte si tu práci a sežeňte si na toto představení lístky, pokud jste touto komedií ještě stále nepoznamenaní.

24. leden 2010

Hush | Kino Lucerna

Naoja je homosexuál a chce konečně mít stálého partnera. Kacuhiro je homosexuál a dává si pozor, aby se o tom nikdo z jeho okolí nedozvěděl. Asako je životem zklamaná žena, která se rozhodne, že chce mít dítě bez manžela a k tomu si vyber právě Naoju.

Zajímavý a úsměvný film, který byl v Lucerně promítán v rámci Festivalu současného japonského filmu Eigasai. Mnohem zajímavější než některé současné evropské filmy nastavující zrcadlo… :-)

http://www.eigasai.cz/2010/Site/home.html

25. leden 2010

Visutá zahrada | Kino Lucerna

Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“ a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní.

Kdo všechno se sejde v hodinovém hotelu “U divoké opice”? Asi všichni a každý za jiných okolností. Film se zIajímavým vypjatým dějem a očekáváním zda tajemství zůstanou zachována. Nechybil jsem ve výběru, pokud budete mít možnost, doporučuji se na něj podívat.

Druhý film, který jsem fiděl v rámci festivalu současného japonského filmu Eigasai.

http://www.eigasai.cz/2010/Site/home.html

26. leden 2010

Imaginarium Dr. Parnasse

Film o putování divadelní společnosti. Ze začátku mě moc nezaujal, ale po dvaceti minutách a poněkud zdlouhavém seznamování se s postavami se film rozjel. Je to vlastně pohádka o fantazii, kterou lidé ztrácejí, příbězích, které si již neumí vyprávět a o tom, že jsou ještě mezi lidmi dobří vypravěči příběhů, lidé s fantazií, které tyto zážitky a představy dokáží předávat dál. A nejedná se pouze o přenos příběhů krásných a laskavých.

A pokud jste měli rádi Heatha Ledgera, je to nádhrená příležitost, jak ještě naposled vidět jeho skvělý herecký výkon. A Tom Waits je v tom filmu taky skvělý.

http://www.csfd.cz/film/234303-imaginarium-dr-parnasse-imaginarium-of-dr-parnassus-the/

28. leden 2010

U Hitlerů v kuchyni | Divadlo v Dlouhé

Nejnovější z divadelních her v tomto divadle. Hru napsal Arnošt Goldflam. Viděl jsem ji ze záznamu z brněnského H-divadla, ale ta v Dlouhé se mi líbila víc. Možná i tím, že jsem ji viděl živě a také tím, že do hry byla vložena i kabaretní čísla, která ji oživila a vůbec celé představení mělo větší šmrnc. Už tím, že v každé epizodě hrál Hitlera jiný herec. A o čem je ono představení? O Hitlerovi a Evě Braunové a jejich soukromém životě. Co asi řešila Eva Braunová, zda uměla vařit, co měl její Adolf nejradši a jak si představoval zplození jejich potomka budoucího vůdce. Vše s humorem Arnošta Goldflama, který je i průvodcem celé hry. S humorem bestiálním, ale pravdivým a takovým, že si až řeknete, zda se máte smát. Pokud opustíte zábrany a nadnesete se nad toto ožehavé téma, budete se skvěle bavit.

Vřele doporučuji.

http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar.html?repertoarId=86

29. leden – 31. leden 2010

Paříž, Versailles

Kdepak asi je Mirko Hýl z mého oblíbeného seirálu Tlučhořovi?

http://www.kaiser-labus.cz/

Tráví své poslední dny ve Francii a tak jsme se vydali v jeho stopách. Už nám chyběly pařížské kavárny, Montmartre, bulvár St. Michelle… Ale hlavně jsme se tam vypravili na nádhernou výstavu, která je ve Versailles a je o Ludvíku XIV. Výstava trvá do 7. února a opravdu stojí za to se jet na ni podívat.

Tady je alespoň virtuálně.

http://www.louisxiv-versailles.fr/versailles.html

Ale celé Versailles mě dostalo svou velikostí a krásou. Minimálně jednu další návštěvu v jarních či letních měsících bychom chtěli navštívit i zahrady v plném rozpuku a nádhernými vodotrysky.

31. leden 2010

Fish tank

Britský film, který vyhrává jednu cenu za druhou. Moc nechápu proč. Příběh o protivné holce spratkovi, puberťačce, která nenávidí všechno a všechny. Potřebovala by seřezat. Její matka je taky kráva a alkoholička. Prostě tahleta sociální dramata nemám rád, to jsou ty typy filmů, co nastavují ono pomyslné zrcadlo, jak kdysi uváděly zahraniční filmy totalitní hlasatelky. Nic moc se nezměnilo, tyhle filmy nastavují pro změnu zrcadlo mezilidských vztahů a hlavně jsou to pak dvě hodiny nudy a deprese.

http://www.csfd.cz/film/254690-fish-tank/

Oskar Nedbal – Polská krev, Hudební divadlo Karlín, 11. září 2009

2009-09-11T23:32:00.001+02:00

Hudební divadlo v Karlíně se po dlouhé době konečně rozhodlo nastudovat operetu a to jednu z nejznámnějších, Polskou krev od Oskara Nedbala.

Premiéra je 17. září 2009, ale opereta se začala hrát v těchto dnech. Tento postup nechápu, ale každopádně je výhodné vidět ji předpremiérově.

Scéna byla udělána pompézně, scénograf plně využil otáčivé rampy a kostýmy byly rovněž vybrány velmi pečlivě a barevně tak, jak to by to mělo u lehkého žánru být.

Výborná Pavla Břínková v roli Jadwigy, matky Vandy a jako Helena Zarembová se představila Liana Sass, které byla tato role šita na míru stejně, jako v minulosti Pavle Břínkové.

V roli hraběte Bola Baraňského bych radši viděl Aleše Brisceina, ale zvykl jsem si i na Martina Slavíka. Bohužel, některé z písní, které zpíval byly poněkud přeřvané, ale to pravděpodobně nebyla jeho chyba.

Ozvučení operety bylo totiž naprosto tragické. Právě Martin Slavík byl vždy slyšet nejvíce, z pravého reproduktoru se ozýval zpěv a zpěvák byl vlevo. Orchestr zněl v reproduktorech s takovou sílou, která se dala srovnat se sílou reproduktorů při technoparty na zelené louce. Ten, kdo vymyslel, že se opereta bude zpívat a hrát do mikrofonů musí být poněkud mešuge.

Nebýt toho zpěvu do mikrofonů by nové nastudování operety Polská krev nemělo chybu. Nevadila mi ani drobná satirická aktualizace při písni “Jsem jeden z diplomatů”, kdy Popiel rozdával oranžové růže a vajíčka obecenstvu. Vsuvka Mirského se srpem, kladivem a třešněmi u dožínek už působila poněkud rozpačitě, což způsobilo zahrání několika tónů z písně Kupředu levá.

Burani v multikinech

2009-07-30T22:43:00.001+02:00

Chodím velmi často do kina a nejsou to jen kina jako Lucerna, Světozor, Aero, ale také multikina. Ale musím konstatovat, že někteří diváci se už diváky nedají ani nazvat. K tomu mám ještě dojem, že burani přibývají, množí se a klonují.

Ti nejméně postižení přicházejí těsně po zhasnutí v sále. Tento typ by se dal ještě nazvat divákem. Multikina si za to můžou sama. Když už půl roku vidíte před každým filmem stejné reklamy, tak opravdu není kam spěchat, ale přesto již působí rušivě, protože, ti kdo přišli včas už jsou zklidnění a těší se na film. Vadit mi to začíná při upoutávkách, ty mám celkem rád.

Jsou ovšem i burani, kteří včas přijdou, sednou si a čekají v klidu na film. Většinou si sedají někam v horní půlce sálu uprostřed. Jenže po určité chvíli se začnou dít věci. V řadách začíná hemžení, vstávání šustění, šeptání, či hádání se. Samozřejmě, že buran si sedl na místo, které se mu líbilo, a na které neměl lístek. Své buranství však ještě stvrdí tím, že dotyčnému, který si chce sednout na místo, které mu náleží vynadá. Vrcholem je, a to jsem zažil včera, když se sejdou v jednom místě dvě buranské skupiny po začátku filmu. Jedni už sedí na špatném místě a ta druhá, rozjásaná skupina přijde a domáhá se svých míst cca 5 minut po začátku filmu. Samozřejmě, že ta domáhající se skupina stojí a nejde přes ni vidět, navíc ještě mohutně debatují, takže z filmu máte…. A to nemusejí být přímo v řadě před vámi.

Pak jsou burani s předraženým občerstvením, jako je popcorn nebo nachos. Pokud je onen buran obzvláště hladový, koupí si nachos a sedne si vedle vás a začne je kousat a požírat, váš filmový a zvukový zážitek dostane novou dimenzi a pro Vás zcela zdarma. A cola, kterou srká brčkem a už má na dně, to je teprve ten pravý zážitek. Takové THX zvukové systémy nemají ani ve Villages cinemas.

Včera se v Palace Cinemas, na filmu Veřejní nepřátelé, objevilo velmi koncentrované množství dalšího druhu burana – komentátora. Ti si stále pletou kino se svým obývákem a komentují dění, které všichni vidíme např. jako “Mámo, koukni, je zle, teď ho zastřelí”, “Mámo, podívej, to je ale debil, co to zase dělá?” mezitím se dělí např. o nápoj tak pro změnu “Táto, dej mi ještě hlt.”

A pak jsou tady osvětlovači. To je ten druh burana, který si myslí, že když je tma tak není vidět, že si čte došlé sms, případně si vesele smskuje, ale je to nic proti buranovi hovornému. Ten si naprosto v klidu vyřídí telefonní hovor během filmu.

A tohle všechno jsem včera zažil v jednom z menších sálů v Palace Cinemas ve Slovanském domě.

Jsem moc rád, že stále fungují kina jako Světozor, Mat, Evald, Aero, Lucerna, kde se přeci jen s ostatními v sále cítíte tak nějak spřízněni, ale je jasné, že tyto kina nemůžou promítat všechny filmy, na které chci jít, tak nezbývá, než zajít zase do multikina.

Zmrzlina v Praze Ben & Jerry´s

2009-07-30T22:00:00.001+02:00

Tak zase jedna firma, která se chlubí šetrným přístupem ke kravám, a když otevírá stánek na Václaváku, tak na ten Václavák přiveze stresovat živou krávu.

viz článek na novinkách

a fotky na Idnes

Z článku na Novinkách se také dočtete, že je ta společnost nesmírně ekologicky zaměřená, protože kopeček bez kornoutu stojí 59 Kč a pokud si nechcete připlatit za kornout, dají Vám ten kopeček do plastového kalíšku.

Renée Flemingová – koncert v Českém Krumlově 18. 7. 2009

2009-07-21T21:39:00.001+02:00

V sobotu o půlnoci přistálo naše letadlo v letní, bouřkou ozářené Praze. Sice mi už dovolená pomalu končila, ale to už jsem se těšil na sobotní večer v Českém Krumlově, kde bylo očekávána hvězda MET Renée Flemingová.

Sobota byla neskutečně příšerná, celá cesta autobusem a celé odpoledne v Českém Krumlově propršelo a mně se podařilo to odpoledne v hotelu Na Louži dokonale prospat.

Probudil jsem se a získal naději. Už nepršelo a tak jsem procházkou a zastavením v kavárně U dvou vdov dorazil do Pivovarské zahrady.

Koncert to byl pro mě vyjímečný a neustále se rozepisovat v superlativech nemá cenu. Ti kdo nemohli, nebo nechtěli mohou pouze litovat. Renée Flemingová byla nádherná a odvedla skvělý výkon. Skvělý koncert, nádherné přídavky. Árie Desdemony Ave Maria byla mým vrcholem onoho večera. Tak nádherná, že jsem si ji vybral do svého pomyslného výběru hudby, kterou by mi měli zahrát na pohřbu. V té chvíli jsem byl duchem přímo s Renée Flemingovou, která se dokonale vcítí do té role, kterou zpívá. A je to přeci jen krása, když hvězda jako Renée Flemingová zpívá česky jednu z nejznámějších českých áriíí Měsíčku na nebi hlubokém. To určitě potěší každého, kdo má alespoň trochu rád naši zem, když si odmyslí naši současnou politickou degeneraci, pardon reprezentaci. Ale bylo příjemné slyšet od pana Vejvody, že v hledišti je i Václav Havel.

Barokní noc Český Krumlov 27. června 2009

2009-06-29T20:00:00.000+02:00

Už čtvrtým rokem se zhruba týden po začátku léta vydáváme na cestu do Českého Krumlova, kde krumlovský zámek a jeho zahrada ožije dobovými kratochvílemi, tancem a operou provedenou v autentickém prostředí barokního divadla, které patří k jedinečné perle střední Evropy a jehož současný věhlas dospěl až na Londýnskou výstavu o perlách evropského baroka.

Sobota nás překvapila příjemným počasím a tudíž jsme nemuseli myslet na přívalové deště, kterými nás ze všech stran zásobují noviny a televize. Prozatím. Ubytovali jsme se už poněkolikáté v našem oblíbeném hotelu Na louži, který je ještě stále z velké části nezasažen podhledy, příčkami a rádoby historizujícími doplňky ala Bauhaus a zajišťuje klidné a velmi příjemné ubytování. Tentokrát jsme vyzkoušeli malý, ale útulný pokoj František schovaný za železnými dveřmi.

Večer jsme se vydali na zámek a na nádvoří nás přivítal Jiří Stivín, harlekýni a ve 20.00 hodin zahájil oslavy zámecký pán s chotí. Přesunuli jsme se do zrcadlového sálu, kde probíhaly hry v kostky, šachy, dostihy živých myšek. V sále maškarním byly představeny dobové tance spojené s jejich výukou.

Po nějaké době strávené těmito kratochvílemi jsme se přesunuli do zámeckého divadla, kde jsme měli možnost prožít operu Ch.W. Glucka - La danza, kterou jme měli možnost spatřit v Muzeu hudby v Praze, a o které jsem již psal na tomto místě.

I přesto, že se mi představení v muzeu hudby líbilo, ten rozdíl, když se opera hraje v autentickém prostředí je šokující. Prostě zjistíte, že pálit na zpěváky a tanečníky reflektory, aby byli vidět je mnohdy naprostým nesmyslem, a že barokní divadlo svými kostýmy, kulisami, líčením a osvětlením bylo dokonalé. Vše najednou vidíte v krásných plastických křivkách, umělci na scéně působí nádherně snově a poeticky a vy si vychutnáváte onen příběh pastýře Tirsiho a nymfy Nice plný lásky, loučení a žárlivosti, včetně vloženého baletu Narcis a Palimene. Jaroslav Březina a Irena Troupová zazpívali své role s větší jistotou a rovněž i s jistějšími barokními gesty, které nás v každé barokní opeře provázejí a vysvětlují děj, aniž bychom museli znát jazyk opery a za doprovodu souboru Musica Florea. Vše završil překrásný balet Narcis a Palimene s nádherně provedeným tancem.

Po skončení této nádherné podívané jsme se přesunuli do svícemi osvětlené zámecké zahrady, kde nás čekalo bohaté občerstvení v barokním stylu, který spočívá hlavně v tom, že téměř každé jídlo je malé, uzpůsobeno tak, abyste se nemuseli obtěžovat držením talíře, nýbrž si jej můžete vzít rovnou ze stolu a dát do pusy.

Letošní zahradní slavnost bych nazval slavností ohně a vody. Jako každý rok barokní noc vyvrcholí krásným ohňostrojem, což se stalo i letos, ale v jeho průběhu se k němu přidala opravdu vydatná průtrž mračen a jedinou záchranou nám v tuto chvíli byl obrovský stan, který organizátoři postavili pro případnou mokrou variantu. Byl to výborný nápad a ten stan nikterak nenarušil onu atmosféru slavnosti. Průtrž byla opravdu silná a na celé zámecké zahradě se tvořila obrovská jezera vody. Jelikož však neměla konce, přespávat ve stanu se nám nechtělo, nezbývalo, než opět podlehnout živlu a vydat se v dešti ze zámku do našeho hotelu, bez deštníku, ten by byl stejně k ničemu.

Ale noc to byla nádherná…

Faidra a Faidra 23. června Divadlo v Dlouhé, 25. června National Theatre Londýn

2009-06-28T21:11:00.001+02:00

Nejedná se o setkání Faidry s Faidrou, ale o 2 představení v podání rozdílných divadelních souborů.

První Faidru jsem viděl v úterý ve svém oblíbeném Divadle v Dlouhé. Faidra v Dlouhé, je velice komorním představením pro několik diváků. Hlediště je postaveno přímo na jevišti. Herci hrají na jeho zbytku a hraje se pouze pro zlomek diváků, než které je schopno divadlo pojmout. Z herců Heleny Dvořákové (Faidra), Emmy Černé (chůva) a Miroslava Táborského (Theseus) přímo cítíte energii, vycházející z jejich hereckých výkonů velmi rychle spějící od pouhého chtíče Faidry k nevlastnímu synovi, která vrcholí zabitím syna vlastním otcem, přiznáním a smrtí Faidry a obrovskou bolestí otce Thesea. Tuto antickou tragedii napsal Lucius Annaeus Seneca. Výkony jsou naprosto fantastické a Helena Dvořáková získala za toto představení cenu Alfreda Radoka. A jelikož jsem toto představení viděl už podruhé, tak se můžete spolehnout na mé doporučení. Ale není to hra jednoduchá až odpočinková, v textech jsou zahrnuty filozofické myšlenky Senecy platné snad ještě více v dnešní době. Jak je vidět lidstvo stále opakuje stejné chyby, ať už vystupuje jako lidstvo, či jako jednotlivec.

Ve čtvrtek jsem z důvodu abstinenčních příznaků z ukončené sezóny přímých přenosů oper z Metropolitní opery neodolal další nabídce přímého přenosu v kině Aero. Tentokrát se jednalo o Faidru z National Theatre v Londýně, jejíž námět byl tentokrát zpracován jedním z nejvýznamnějších francouzských dramatiků sedmnáctého století Jeanem Racinem. (Jean Racine 1639 – 1699). Hra do angličtiny přeložil Ted Hughes (1930 – 1998) a to krásným básnickým stylem. Z herců na mě nejvíce zapůsobil Stanley Townsend (Théseus), Dominic Cooper (Hippolytos) a Faidra (Helen Mirren) největší hvězda tohoto představení a držitelka Oscara.

Viděl jsem tedy dvakrát Faidru od dvou různých autorů a mohu srovnávat. Faidra Jeana Racina je o něco delší a rozvíjí se v ní i další příběh. Hippolytos není zobrazen jak muž, který není schopen lásky jiné než k lovu, ale zamiluje se do v Troicéně žijící mladé Aricie, která je jediným potomkem původní královské rodiny Pallantů, již nechal král Théseus brutálně vyvraždit. Představení z Londýna mě rovněž celého pohltilo a se zatajeným dechem jsem sledoval onu probíhající tragedii, tentokrát v detailech, které poskytl kameraman.

A srovnání hereckých výkonů? Když vidíte toto divadelní představení v Divadle v Dlouhé a nejen toto, můžete si být vždy jisti, že je naprosto srovnatelné například s hereckými výkony herců v National Theatre v Londýně. Když talentovaní herci hrají dobrou hru s opravdovým nasazením je v podstatě jedno, zda sedíte v hledišti v Londýně, či v Praze, ale to pražské divadlo na mě působí přeci jen domáčtějším dojmem.

Přímé přenosy NT live budou pokračovat v kině Aero dalšími představeními, na které se už taky těším.

William Shakespeare: Konec dobrý, všechno dobré

Terry Pratchett: Národ

Alan Benett: Stav umění

Kdo je tady ředitel? 18. 6. 2009 Švandovo divadlo

2009-06-21T21:30:00.001+02:00

Komedie dánského autora známého spíše z filmové oblasti Larse von Triera. Majitel společnosti, který je ve své firmě znám pouze jako zaměstnanec a své vlastnictví tají chce firmu prodat. Protože někdo musí ve firmě vystupovat jako ředitel, najme si k podepsání transakce s kupujícím jako ředitele herce. Shodou okolností k prodeji nedojde, ale podřízení poprvé v životě po deseti letech u firmy spatří onoho “ředitele”, kterého dosud znali jen z emailů.Roztáčí se obrovský kolotoč humorných situací plných skvělé dánské zábavy. Michal Dlouhý, jako neuznaný herec v roli ředitele exceluje a je naprosto skvělý. Výborný je i Alexej Pyško, který hraje kupujícího a je z Islandu. Celou roli zahraje v islandštině s pomocí překladatele v podání Jaroslava Šmída. Myslím, že se jedná o jednu z dosud nejlepších her, které v posledních letech Švandovo divadlo uvedlo.

Jarek Nohavica - Tanec mezi vejci

2009-06-10T13:37:00.001+02:00

Všechno se musí pořádně promyslet :-)

Výstava Baroko 1620 – 1800, Victoria and Albert Museum – Londýn: 6. červen 2009

2009-06-08T21:17:00.001+02:00

Barokní výstavě v Londýně nešlo odolat a tak jsme sedli v pátek večer na letadlo a skončili v Londýně u kamaráda. Lístek jsem koupil po internetu ještě v Praze za 11,-- GBP na 11.00 hodinu v sobotu.

Výstava Baroko 1620 – 1800: Styl ve věku velkoleposti se koná ve Victoria and Albert Museum a patří k těm nejlepším výstavám, které jsme mohli v poslední době vidět. Na výstavě jsou k vidění velmi pečlivě vybrané exponáty ze všech koutů světa.

Měl jsem zde poprvé možnost se seznámit na vlastní oči s exponátem, který dává Baroku ten pravý význam a to s nepravidelnou perlou. Takové perle se v portugalštině říká “pérola barocca”. Tím exponátem byla malá soška velblouda složená z těchto nepravidelných perel.

Výstava byla rozdělena tematicky, v jednotlivých sálech nás čekala díla z architekury, umění, sakrální díla, kuriozity, divadlo, světské prostory.

Zejména divadelní část byla příjemným překvapením, protože se zde jednalo o několik exponátů z barokního divadla ze zámku v Českém Krumlově. Rovněž se zde promítal i krátký film, jak takové divadlo fungovalo.

Hodně na mě zapůsobil i voskový obraz Čas a smrt od pravděpodobné autorky Cateriny de Julianis zapůjčený z Neapoli. Ve vosku neskutečně věrně vyvedená představa času a smrti, pomíjivosti života. Rozkládající se mrtvá vosková těla, která požírají krysy byla velmi autentická.

Výstava měla cca kolem 200 exponátů, což není na škodu, ale spíše předností. Každý má dostatek času si je všechny vychutnat a tím, že těch exponátů není tolik, nezačnou Vám posléze splývat do jednoho a po výstavě se necítíte být přeplnění informacemi.

Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Národní divadlo, 2. června 2009

2009-06-06T20:00:00.000+02:00

Koncem ledna se mi podařil zázrak. Tím byla rezervace dvou vstupenek na 2. červen do Národního divadla na hru Carla Goldoniho: Sluha dvou pánů, ve které už 15 let exceluje Miroslav Donutil. Přestavení jsem viděl v televizi, ale to co se odehrává na jevišti Národního divadla předčilo všechny mé představy. Ohňostroj humoru, smíchu a skvělého hereckého koncertu trval celé dvě a půl hodiny. Miroslav Donutil se v této roli řadí k tomu nejlepšímu co jsme zažili u již téměř vymřelé generace skvělých herců uplynulých desetiletí.

Dobře placená procházka, Národní divadlo, 31. května 2009

2009-06-05T20:10:00.000+02:00

V 16.30 kino, v 18.30 cesta domů, převlíknout do obleku a neplánovaně, díky jednomu z mých kamarádů a jeho kamarádky, uháním do Národního divadla na jedno z výborných představení autorů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra: Dobře placená procházka.

Režie Miloše Formana a Petra Formana a scéna Matěje Formana už naznačuje, že od představení lze leccos očekávat. A nemýlil jsem se. Tak výborné představení, nádherně vsunuté do 60. let jak scénou, tak režií, kostýmy je opravdu vyjímečné. A herecké výkony? Všechny na jedničku. V tomto představení se neustále něco děje, nemá hluchá místa, nádherné písně Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra k Vám doplouvají jako vlny v moři, jedna za druhou a každá je dokonalá. Vynikající jsou i sbory a tanečníci. Představení se odehrává i mezi sedadly, na balkonech, nemáte šanci mu uniknout, natož zívnout, či se nesoustředit jen na toto představení.

A hlavní hrdinové? Bohatá tetička z Liverpoolu – Jitka Molavcová. Nepřekonatelná, hravá ve své roli, pohyblivá a výborně zpívající. Tak jak ji kdysi v karlínském divadle sedla role Dolly, tak je i pro ni dělaná role bohaté tetičky.

V roli pošťáka jsem sice očekával Jiřího Suchého, ale jeho alternace Petr Macháček nebyl o nic horší, byť téměř o 50 let mladší. Nesmělý pošťák ve spárech vilné Vanilky (Dáša Zazvůrková) byl výborný a těším se, zda jej uslyším zpívat i někde jinde. I další hlavní role byly výborně zahrány již zmíněnou Dášou Zazvůrkovou v roli Vanilky, advokáta (Lukáš Kumpricht) či Uliho (Zbyněk Fric).

Děkuji Martě a Ondrovi za hezký večer :-)

Na co zajít do kina: Paříž 36, 31. května 2009

2009-06-04T20:10:00.000+02:00

Pokračující bohatý víkend na kino, koncerty a divadelní představení. V neděli jsem se snažil zorganizovat pro několik návštěvu filmového představení. Z celkem šesti nás nakonec šlo rovných 50 % . Film hráli v Lucerně, kde byl z části i natáčen ve velkém sále Lucerny. Aspoň mi to tak připadalo, ale nemám to ověřeno. Usadili jsme se na balkóně, mém oblíbeném místě a dvouhodinový film jsme si všichni skvěle užili.

Děj se odehrává ve Francii v roce 1936 a je o nezaměstnaných hercích, kteří se snaží vzkřísit zkrachovalý kabaret v době, kdy dochází ve Francii k sociálnímu uvolnění, pracovní týden je zkrácen na 40 hodin, k moci se začínají dostávat fašisté a tohle vše včetně několika pokusů o znovuotevření kabaretu a osobních příhod jednotlivých hrdinů z kabaretu je hlavním tématem filmu. Vtip, dojetí, romantika, poezie, ve spojení s naprosto skvělou kamerou a Pierrem Richardem v jedné z rolí jsou dostatečnou zárukou, že se při tomto filmu budete dobře bavit. A když si zajdete do kina Lucerna, tak je jedinečný zážitek zaručený. To je fakt nejlepší kino v Praze.

Susan Graham, Malcolm Martineau: Recitál, Pražské jaro 2009, Rudolfinum, 30. května 2009

2009-06-03T20:53:00.001+02:00

Jedním z dalších vrcholů letošního festivalu Pražské Jaro byl recitál mezzosopranistky Susan Graham, kterou jsem měl možnost poznat při přímých přenosech z Metropolitní opery v New Yorku v roli Markétky z opery Faustovo prokletí a jako průvodkyni několika přenosy. Na klavír ji doprovázel vynikající Malcolm Martineau.

Susan Graham se zaměřila na francouzské písně skladatelů Gounoda, Bizeta, Francka, Debussyho, Ravela, Honeggera propojené s pestrým odkazem francouzských básníků Louise de Fourcauda, Victora Huga,Theophila Gautiera, Charlese Baudelaira, Jeana de La Fontaina a dalších.

Zpěvem si podmanila celé Rudolfinum a zpívala písně jak romantické, tak třeba hrůzostrašné, jako je Tanec smrti Camilla Saint-Saënse, či veselé “Anglická myš” od Manuela Rosenthala a názorně předvedla jak dopadla myš, na kterou jako návnada zabral sýr Chester. Při bajce Havran a liška, si zahrála chytrou lišku a zahanbila havrana, to vše a mnohem více za výborné spolupráce s Malcolmem Martineau.

U písně Francise Poulenca a text Jeana Cocteau Dáma z Monte Carla, která prohrála v casinu, je psychicky zdeptána, což ji dovede až k sebevraždě, jsem byl naprosto vtažen do děje oné písně i přesto, že francouzsky neumím ani slovo.

Výborný koncert, který mi zpříjemnil sobotu a který zůstane dlouho v paměti.

Proces s Miladou Horákovou a spol.

2009-06-01T21:04:00.001+02:00

V roce 1950, v době kdy ještě nevysílala televize byl hlavním médiem ovlivňujícím tehdejší společnost rozhlas. Ten byl také hlavním prostředkem ovlivňujícím masy při zinscenovaném procesu s Miladou Horákovou a dalšími obžalovanými.

Čro Leonardo vysílá všechny natočené záznamy z tohoto procesu den po dni vždy od 20.00 hodin, případně si každý díl můžete poslechnout na internetu.

http://www.rozhlas.cz/leonardo/proces

Poslední dopis Milady Horákové (čte Libuše Šafránková)

http://ctwm.visual.cz/ctupload/ukazky/proces-h/horakova-posledni-dopis.wma

První dopis dr. Milady Horákové

Praha - Pankrác věznice
24. VI. 1950 1/4 15 hod.

Moji milovaní,
četla jsem kdesi nedávno, že dopis je jako světlo a paprsek hvězdy. Přichází k lidem a ozařuje je často, když už jeho zdroj dávno vyhasl a neexistuje. A přece je lidem z něho jasno a svítí jim. Tak to bude i s tímto mým listem. Budu Vás hladit a líbat svými slovy i tehdy, když už ruka, která ho píše fyzicky, bude od Vás vzdálená. „Neplačte pro mne příliš,“ říká Kožík v jedné své básničce, kterou jsme čítali v nemocniční cele v Malé pevnosti terezínské. Prosím Vás, přečtěte si tu básničku spolu s tímto dopisem a jednejte podle slov, která jsou tam obsažená. Opravdu neplačte a svoje srdce nemučte smutkem. Je to mé vroucí přání, prosím Vás, splňte je! Vím, že je to někdy těžké obejít se bez slz, když Bůh na nás seslal zkoušku a neštěstí. Ale vždyť já také nepláču a bylo by mi v této chvíli mnohem lehčeji, kdybych měla jistotu, že Vaše duševní síly budou takové, že dokážete překonat ten nesmírný zármutek, který Vás dnes zaplavuje. A nebo se vyplačte, vynaříkejte a pak už jen vzpomínejte na to všechno krásné, co jsme společně prožili a co jsme si navzájem dali. Víte, že jsem Vám často po návratu z německého vězení říkala, že jsem si vědoma, že mi můj život, který jsem opravdu Božím zázrakem zachránila, byl jenom propůjčený. Což pak jsem se tehdy musila vrátit? Má hlava byla již ztracena, 27 kamarádů padlo pod sekyrou, a já byla najednou zase mezi Vámi. A ještě jsme se k tomu všichni shledali - táta, dědeček, Horákovi, Janička a Vy dva mladí, krásní: Věra a Pepík. A kolik pak bylo ještě šťastných chvil. I když ten život po roku pětačtyřicátém tak třeskutě supěl kolem mne, i když mi pro všechnu tu dřinu a práci pro jiné zůstávalo pro Vás jen maličko času, přece jsem od Vás dostala plné náruče lásky a upřímného citu. Teď teprve cítím, co to bylo za dary. Jaký jsem byla šťastný a bohatý člověk. A kromě Vás, nejbližších, co ještě jiných upřímných a krásných srdcí mne mělo opravdu rádo. Nelitujte mne. Žila jsem život plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil. Někdy mne otloukal a poznala jsem jeho tvrdost a těžkosti, jindy zas hladil a smál se sluncem. Byl to prostě skutečný život, a já jsem zaň Bohu neskonale vděčná. A že to skončí? Všechno musí jednou skončit. Co muselo odejít lidí cennějších a mladších než já, a třeba neměli v životě ani setinu těch hodnot, jimiž jsem byla tak štědře já obdařena. Měla jsem Vaši lásku, co jen to samo je za úžasný dar. Měla jsem teplo krásné, upřímné lidské pohody, kterou jste vytvářeli kolem mne: nejprve moji dobří drazí rodičové, pak Ty, sestřičko Věro, a pak můj předrahý, milovaný, krásný muž, mé dítě, má dceruška Jana, předobrý Pepíček a Vy všichni ostatní domácí i přátelé. Poznala jsem život z jeho stínů i světel. Pohladila mne často ruka i slova těch, jimž jsem to ani nemohla nebo neuměla oplatit. Svítilo na mne sluníčko upřímných srdcí i tehdy, když mne osud zastrčil do mrazivého stínu. A to je nejvíc, co můžeme v životě chtít. Jen jedno mne opravdu trápí. To, že jsem já dávala málo. I když jsem chtěla raději rozdávat než přijímat, nesplnila jsem toto své předsevzetí. Drobila jsem se mezi mnohé a mnohé, a na Vás, moji nejmilejší, zbývalo často jen to, že jsem k Vám přišla položit unavenou hlavu, vypnout přepjaté nervy, povolit si a nabrat sil i dechu. Dávat, dávat jsem už někdy neměla co. A Vy všichni jste tak trpělivě sloužili svou péčí, láskou a často, přečasto shovívavostí. Kdyby se mohl člověk vracet zpět do minula, toto bych chtěla napravit. Jak mne to trápí - je to má největší bolest v této chvíli, že už není možno, že nezbývá času to napravit. A zas nakonec ještě přidávám bolest. Prosím Vás, pro všechno krásné, co bylo mezi námi: odpusťte. Stalo se to tak nějak proti všemu očekávání. Tolik jsem si přála už Vám nikdy neublížit, když jsem psala podobný list o svém odsouzení v drážďanském vězení uprostřed nacistického šílenství. Tolik jsem slibovala tomu trsu lučních zvonečků na lipském vězeňském dvoře, který tam zůstal uprostřed rozvalin po bombardování, že už nikdy nebudu dávat před Vámi ničemu na světě přednost. A přece to zas dopadlo jinak. "Jsou určité pudy v člověku, které nestačí překonávat, vždy zas a zas vyplavou nad hlavami povahy jako míč nad vodu." To jsem také nedávno četla. A já měla takové nepřekonatelné volání v sobě. Vždycky něco řeklo „'To musíš“, a já pak jsem tomu dávala nejen celou sebe, ale brala jsem i Vám. S takovou samozřejmostí jsem od Vás vyžadovala, abyste respektovali mé cíle. Snad proto, že jsem byla o nich vždy přesvědčena, že jsou neosobní, vyšší a posvátnější než to, co jste sledovali Vy. A bylo v tom často tolik omylu - sobeckosti povrchnosti a nedomyšlenosti. Neodmítejte toto doznání, je pravdivé - jen si mne správně rozeberte. Vaše kritika bude i tak víc než shovívavá a já z ní vyjdu s plnou náručí lásky a prominutí. Ale musíte to vědět, že to dnes takhle cítím. Vždyť jsem ve chvíli, kdy člověk smí už jen pravdu říkat a ničím si neulevovat. Vím, že jste přesvědčeni, že jsem nikdy nechtěla jednat nečestně a podle, že jsem to myslela upřímně a poctivě, co jsem kdy dělala. Ale když myslím na Vás, na rozbité štěstí, kterému jsem zasadila sama tolik ran, ptám se: nepřecenila jsem některé hodnoty - bylo toho potřebí, abych hrála nejen o svou,. ale také o Vaši tichou a skromnou spokojenost dobrých a milujících se lidí? V posledních měsících jsem si tuto otázku položila tak často, že Vám ani neumím říct. A před soudem svého svědomí jsem došla k tomu, že jsem se na Vás, na těch sobě nejbližších, na těch, kteří dovedou milovat bez nároků, bez touhy po odezvě, že na Vás jsem se opravdu provinila. Prosím Vás proto s velkou vroucností svého srdce, odpusťte, odpusťte a vzpomínejte jen na to dobré, co bylo. A snad toho také najdete dost, když to na náruč nestačí. Kdybych věděla, že se Vám opravdu podaří najít alespoň několik skutečných, neměnných a trvalých hodnot našeho vztahu, bylo by mi lehko. Prosím Vás, pokuste se o to. Pak zůstanu jistě trvale mezi Vámi a těmi, kdož mne milovali a byli mi blízcí. To už mne potom nelitujte, že odcházím od Vás dříve, než jste, než jsme předpokládali. A vůbec mne nelitujte - vzpomínejte jen - vzpomínejte radostně, tvořivě, ať z každé té vzpomínky je klad. Chraňte se zbytečné negace a rozeznávejte dobře a jasně, co je kladem, co hodnotou! Buďte i při lásce kritičtí a nezatěžujte se ze mne ničím, co by Vás mohlo svést z cesty jasného, prostého, kladného života. Neustrňte - jděte dál nezavírejte se v ulitě svého myšlení, které by se bálo mé kritiky - to je kritického cenění mé osoby! Vždyť Vaše láska mi nedá nakonec ublížit, i když si mnohé zhodnotíte po pravdě a ne tak, jak jsem si to představovala já. Budu v tom Vašem oceňování ještě vždycky na tom moc dobře. Jestli bych vůbec směla někomu něco vyčítat, je to, že mne mnoho těch velikých a laskavých srdcí přeceňovalo. Neříkám to ze zpovědní skromnosti. Vím, že jsem dělala mnohé a také dobře, říkám Vám, že jsem Vás rovněž horoucně a hluboce milovala, ale snad by mi bývalo často bylo potřebí, abyste mi byli dovedli ukázat, že mne něco zavádí říci to tak, jak mi to kolem vánoc 1947 řekla jednou Alice Masaryková: „Paní, nedělejte se wichtig.“ Myslela to v žertu, ale sedělo to. Mělo se mi to říkat častěji. - Možná že bych Vám tento dopis nepsala. „Nikdy neplač nad rozlitým mlékem,“ říkávala má mateřská přítelkyně F. F. Plamínková. Vzpomínám: bude tomu za čtyři dny - 28. června právě osm let, co ji ode mne nacisté odtáhli do Kobylis a tam zastřelili. Bylo mi tehdy z toho přeukrutně hořce, a když bylo nejsmutněji, vzpomněla jsem si na tato její slova. Lidský život je sice něco víc než rozlité mléko, ale pod zorným úhlem věčnosti také jen vlastně taková malá událost. Všechno se nikdy nepovede - i poctivě myšlené může být mylné a svede tě z cesty. Když jsem stávala v podzemní muničce pod lipskou věznicí u svého revolverového soustruhu a táhla, již hladová, desátou hodinu denní nebo noční šichty, tam jsem poznala, že jen jediný špatný hmat, jen jedno nepromyšlené otočení a už Tě stroj drtí a drtí. A což takový hutník, valcíř nebo pudlař. Zapomene se na vteřinu, nesprávně se postaví a stojí ho to život. A to se může stát i veřejnému pracovníkovi, i politikovi. Vždyť dnes všichni jedeme v tom ohromném, třeskutém dění, které láme svět a rodí nový život. A všechno se rodí s bolestmi, za vše se musí platit. Bude-li můj osud tím potřebným zmrvením půdy, pak ani on nebyl nadarmo. Vy nejlépe víte, jak jsem milovala ten kus světa, kde je má vlast. Vy mi snad také věříte, že jsem ho ani jeho lid nechtěla zradit. Nebylo to nízké a nečestné, co mne přivedlo či svedlo k těmto koncům. Ale byla-li to nesprávná cesta, pak je mi samozřejmé, že to takhle muselo dopadnout. Omyl politikův, jako nepromyšlený pohyb valcíře obojí končívá pravidelně smrtí. Proto prosím, Vy, kteří budete také ještě přesvědčováni časem, já už to vidět nebudu, najdete-li moji chybu potvrzenou, nesmíte vidět v tom urážku a křivdu když se také tak bude posuzovat. Nezatrpkněte, nedívejte se jen očima své osobní bolesti - suďte po pravdě - proto mne nebudete ještě méně milovat, když si budete umět říci: udělala chybu. Jen mi ponechte to právo před svou tváří, že jsem měla sílu i v této chvíli o sobě myslet poctivě a čestně. - Vy víte, že tuto pře těžkou chvíli svého života překonávám, jak jen nejpevněji mohu, toliko s pomocí Boží. Když jsem se vrátila v roce 1945 z kriminálů a měla jsem rozhovor v evangelickém bratrském sboru, řekla jsem tam mezi jiným: „V těch nejtěžších chvílích, v terezínských kasematech, v Principově cele č. 8, poznala jsem, co je to Bůh, a pocítila jsem, že mne Bůh přijal.“ Nyní to vím určitě. A proto i Vy se opřete o víru v Něj. Nebudete zoufalí, jako ani já nejsem zoufalá. Podívejte se: Naše předobrá máma umírala tři roky na rakovinu a opouštěla nás také právě v té chvíli, kdy by se jí s námi bylo ještě tak dobře, ba dokonce radostněji žilo. A já to nebudu mít ani tak těžké, jako to měla ona, chudérečka moje. A budu zase s ní. Máte-li víru, i to mi můžete závidět. Nepíši Vám nic, co by znamenalo radu nebo pomoc v nesnázích, které Vás ještě čekají. To mi musíte prominout, to už nějak nemohu tolik už nestojím nohama na zemi. Vy si jistě poradíte sami a musíte. Jen Vás z plna srdce prosím, chraňte své zdraví, buďte ve všem všude opatrní a neopouštějte se. Život je samé úskalí a já budu do posledního dechu prosit Boha, aby Vás zbavil všeho zlého. Jenom ta krutá bolest kdyby nebyla, to mé zlomené srdce, to, že nevím o svém milovaném, předrahém muži. Je-li mezi živými, budou pro něho platit slova, která napíši jemu, tak jako každému z Vás. Nezapomeňte na mne se svou láskou a modlitbou.

Poslední dopis dr. Milady Horákové

Praha - Pankrác věznice
27. VI. 1950, 2 1/2 hod.

Moji nejmilejší,
ještě několik slov. Měla jsem z našeho setkání nesmírnou úlevu. Jen Věruška mi velmi leží na srdci a to budoucí, co vymění svůj život za život můj. - Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. Milovaná, předrahá sestřičko moje, budeš maminkou, někdo, kdo uvidí nový svět, se hlásí o své právo. Musíš pro něho a jen pro něho teď žít. Nedej mu do vínku srdce a nervy zatížené smutkem a jeho dekadencí. Přiveď na svět celého, zdravého a krásného člověka s pevnými nervy. Ať to bude děvče, nebo hoch, musí to být bojarský junák! Prosím Tě, Věruško, na kolenou, chraň ho, kvůli mně a pro lepší příští. Modlím se v těchto posledních chvílích za Tebe a šťastnou Tvou těžkou hodinku matky. Budeš mít teď dvě děti. Vás ostatní prosím: teď všechno pro ten nový život: Pepíčku, tolik na Tebe spoléhám. Jano, jsi statečné děvče - mám z Tebe radost - jen uplatni svoji statečnost za to, co buduje, a ne za to, co boří. - Jsem úplně klidná a připravená. Byl u mne pan farář, a i když nemohl přijít dr. Kučera, bylo mi to velikou posilou - prosila jsem jej, aby také a hlavně Vám věnoval teď svou pomoc. Opřete se o vše, co Vás chce a může podržet. Žijte, žijte! Jste taková krásná trojice. Dědeček přijde časem také o svou bolest - buďte s ním! Maminka Horáková se opře o svou víru. Má děvčátka ze Sadské, Věrka, Anička, Boženka, budou také s Vámi. Co Vás je, já jsem sama a musím si také pomoci. - Nikdy jsem nepochybovala o Vaší síle, ale překvapili jste mne. Bude to ještě bolet chvíli, ale pak už stále méně a méně. Jděte na louky a do lesů, tam ve vůni květů najdete kousek mne, jděte do polí, dívejte se na krásné a všude budeme spolu. Dívejte se na lidi kolem a v každém se něčím obrazím. Nejsem bezradná a zoufalá - nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. - Vyžádejte si dopis, který jsem Vám napsala, a v něm je celý můj odkaz. Je jen pro Vás, alespoň něco v životě, co patří pouze Vám a těm, které mám tolik ráda. Všechno se mi v posledních chvílích zdá jako neskutečné, a přeci počítám už jen minuty. Není to tak zlé - jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. - Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem! Znovu opakuji: ten nový, blížící se život mne ohromně vyrovnal. - Mám už dohráno opona se spouští, ale už se zase nový kus začíná. Ať je v něm však jen slavný a vítězný hrdina - žádná už tragédie! Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem - vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Už se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Božko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muži. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. - Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou - musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše

Milada

Na co zajít do kina?

2009-05-31T15:02:00.000+02:00

Na odstřel 30. 5. 2009

Russel Crowe, Ben Affleck v remaku seriálu BBC o investiativních novinářích a kamarádovi politikovi, který vyšetřuje špinavé praktiky jedné zbrojařské nadnárodní společnosti. Film je napínavý od začátku až do konce. Skvěle udělaná kamera, výborně natočené napínavé scény. Na pošmourný páteční večer to bylo výborné odreagování.

Musica Florea: La danza, Narcis a Palimene 28. 5. 2009 Muzeum hudby

2009-05-30T14:53:00.001+02:00

I v pražském Muzeu hudby můžete zažít příjemný barokní večer se souborem Musica Florea a sólisty Irenou Troupovou a Jaroslavem Březinou společně s tanečním souborem Ensemble Hartig. Ve čtvrtek 28. 5. 2009 se zde totiž uskutečnila novodobá československá premiéra opery Christopha Willibalda Glucka – La danza, do které byl vnořen balet Narcis a Palimene. Balet je ze sbírek českokrumlovského zámeckého archivu, autorství hudby je připisováno Ch.W. Gluckovi ale ne se stoprocentní jistotou.

Choreografii a režii si vzala na starosti Helena Kazárová a hudební nastudování Marek Štryncl.

Musica Florea hrála s lehkostí a radostí, což dokreslovalo onu atmosféru tohoto lehkého operního barokního žánru. Děj opery je jednoduchý. Pastýř Tirsi pozoruje se svou milou Nymfou Nice západ slunce. Vyjadřuje svůj neklid na tím, že se jeho milá musí připojit k tancům ostatních lesních nymf, znamená to pro něj loučení. Okamžik loučení se přibližuje a on cítí v srdci pochyby a žárlivost. Krásná svůdná Nice ho uklidňuje se sobě vlastní koketérií, což jeho žárlivost jen rozdmýchává. Každý z milenců vyjadřuje odvěký paradox lásky: je milovat totéž co chtít vlastnit druhého? Jak dospět k důvěře když se druhý vzdaluje? Irena Troupová i Jaroslav Březina zazpívali své role velmi dobře, i když na Jaroslavu Březinovi bylo při zpěvu vidět, že mu tato role dává pořádně zabrat. Hlas Ireny Troupové byl v tomto představení jako stvořený k roli Nymfy a její zpěv se mi velmi líbil a dodával onomu mileneckému hašteření koření. Z hereckého hlediska však zpěváci působili poněkud staticky. Při áriích Ireny Troupové postával Jaroslav Březina v pozadí a často zapomínal měnit barokní pózy. Trochu více pohybu by v tomto případě neškodilo. Irena Troupová byla při zpěvu také velmi málo pohyblivá, nemyslím tím, aby tam poskakovala, ale chtělo by to více gest. Oceňuji její dobrou mimiku svůdnice v obličeji, ale bylo by dobré ji oživit pohyby rukou.

Jaroslav Březina

Irena Troupová

Balet Narcis a Palimene vnořený do děje opery byl dobrým nápadem. Operu oživil pohybem a sólisté Barbora Kohoutková, Jitka Antonie Tázlarová i Narcis Mirek Urban převedli krásný balet. Trochu mě rušila paní, která seděla přede mnou, poněvadž se snažila každých 30 sekund tleskat a myslím, že nejen mě, ale i hudebníky tím poněkud vyváděla z míry. Mám také rád nadšení, ale všeho s mírou. Radši zatleskám pořádně na konci.

Miroslav Urban

27. června toto představení uvidím ještě jednou, na Barokní noci v Českém Krumlově v zámeckém barokním divadle a myslím, že v těchto prostorách přinese všem divákům nádherný zážitek.

Opereta mezi Budapeští a Prahou, Hudební divadlo v Karlíně, 26. 5. 2009

2009-05-27T00:16:00.001+02:00

Jeden z mála nádherných večerů, které se dají zažít v Karlíně proběhl právě dnes večer. Muzikál Carmen ustoupil na malou chvíli tomu, co v tomto divadle, za nového vedení, citelně chybí a tím je opereta. Příznivci tohoto žánru mají jedinou možnost podívat se pouze na nastudování Čardášové princezny a to párkrát za rok, protože jinak v divadle vládne muzikál. Nejinak tomu bude až do konce letošní sezóny.

Opereta mezi Budapeští a Prahou byl koncert, uspořádaný ve spolupráci s Budapesti Operettszinház a Hudebním divadlem v Karlíně, které do pořadu přispělo svými hosty. Programem provázela Pavla Břínková a Jan Ježek, kteří byli nejoslnivějšími hvězdami večera za českou stranu. Pavla Břínková zazpívala píseň z Čardášové princezny “Život je krátký”, s kterou exceluje i při představení v HDK. J. Ježek zazpíval sólo U Maxima z Veselé vdovy. Průvodce večerem ještě doplnili svými písněmi Iveta Dufková a Sisa Sklovská áriemi Sylvy a také Marián Vojtko, který zazpíval duet s Ivetou Dufkovou a maďarskými partnery Szendy Szilvi a Dávidem Szabó. Duet byl zpíván současně v obou jazycích češtině a maďarštině a tím částečně zakryl chyby, kterých se při zpívání dopouští Iveta Dufková. Iveta Dufková má při zpěvu Sylvy velké výkyvy a neustále přechází z operetního zpěvu až do téměř recitativní deklamace, k tomu ještě takovým velmi uši rvoucím způsobem, který je ještě zvýrazněn reproduktory. Ano, opereta v Karlínském divadle se zpívá s mikrofony, takže si myslím, že operetní zpěváci, kteří takto zpívají musejí logicky zlenivět a to se časem projeví na jejich hlase. To se naštěstí nestane Pavle Břínkové, která zpívala s lehkostí a bez uši rvoucích předělů. Když tedy HDK uvádělo v programu jako hosty své zpěváky, nazvěme soubor sólistů a tanečníků z Budapesti Operettszinház domácími. Je to hlavně jejich program a zvládnutý jej nemají jen na jedničku, ale hned na několik jedniček.

Všichni účinkující
Zsuzsa Kalocsai (soprano primadonna)

Mónika Fischl (soprano primadonna)

Marika Oszvald (soubrette)

Szilvi Szendy (soubrette)

Attila Dolhai (tenor)

Zsolt Vadász (tenor)

Károly Peller (buffo)

Dávid Szabó (buffo

Všichni účinkující předvedli v HDK něco, co už tento operetní stánek dlouho nezažil. Operetní melodie ve skvělém provedení, komiku, emoce a tanec. Pohyb, živost a gradace byly vidět při každé písni na při všech tancích zpěváků i baletu, a které téměř hraničily s akrobatickým vystoupením. Výborná byla malinká, leč nepřehlédnutelná Marika Oszvald, která byla živým stříbrem na jevišti a svou komikou si získala celé hlediště.

Hrály se písně z oper Emmericha Kálmána, Johanna Strausse, France Lehára, Jena Huszky a v průběhu večera jsme měli možnost projít elegantní Vídní, kouzelnou Budapeští, zamilovanou Paříží, tajuplným orientem, zasněženu Moskvou a poznat maďarskou zábavu.

Dámy i pánové, předvedli opravdu kvalitní výkony, koncert, na který hned tak nezapomenu a aplaus obecenstva po skončení koncertu neustával, nýbrž gradoval a obecenstvo ocenilo bouřlivým potleskem orchestr a dirigenta a několik závěrečných opon celé hlediště při potlesku stálo.

The MET Metropolitan Opera New York: Přidáváme: Gioacchino Rossini – Il Barbiere Di Siviglia, 20. května 2009

2009-05-21T21:38:00.001+02:00

Mám opravdu štěstí, že jsem po necelém týdnu mohl opět vidět Juana Diega Flóreze, po jeho fascinujícím koncertě v Rudolfinu na dalším jevišti, tentokrát v záznamu opery Lazebník Sevilský z New Yorku.

Tuto operu jsme neměli možnost vidět v přímých přenosech a je obrovským štěstím, že byl pořízen záznam. Kino Aero bylo nabité k prasknutí a už v 1. dějství v něm bylo neskutečné horko s pouhými zbytky vzduchu. Nevím, jak to má Aero zařízeno se vzduchotechnikou, ale při ceně vstupenky 300 Kč bych očekával alespoň možnost dýchat.

Hned na začátku se mi podařilo vyhrát psychologickou bitvu s jedním starším pánem, který se nechtěl postavit a pustit mě na mé místo (10 minut před začátkem představení) a začal vykřikovat: “no mladíku, snad půjdete druhou stranou! Vždyť už je obsazena půlka řady!” Bohužel nemohl tušit, že sedím hned vedle něj, ale na mé místo si omylem sedla dáma, která měla vstupenku do jiné řady. :-) S dámou jsme vše s úsměvem vyřešili, usmál jsem se i na onoho pána a všichni jsme byli spokojeni. Třeba ten pán příště bude taky trochu více decentní, když bude někoho na něco upozorňovat. :-) Hlavní věcí, proč jsem mu ihned odpustil však bylo to oslovení. :-)

Po krátkém úvodu začalo představení, které chrlilo jednu nádhernější komickou árii za druhou. Představení, které bylo naprosto sehrané, každý zpěvák, či zpěvačka bylo tím správným kolečkem ve stroji, který fungoval naprosto dokonale, jako švýcarské hodinky. Figaro v podání švédského zpěváka Petera Mattei se výborně doplňoval s hrabětem Almavivou s jedinečným Juanem Diegem Flórezem. Je to pravda, že Rossini a Flórez jsou si bez výhrad souzeni. A schovanka Rosina, v podání Joyce DiDonato, rozkošná a zamilovaná žabka, s obrovskou kuráží protivit se svému pěstounovi, doktoru Bartolovi, který si ji chce co nejdříve vzít za ženu, byla dokonalá herecky a s půvabným, medovým hlasem. John Relyea jako hamižný Don Basilio byl nezapomenutelný při árii “Buona sera, mio signore”. Tuhle celou árii jsem prochechtal.

Celé představení, které režíroval Barlett Sher, divadelní režisér bylo sehrané takto herecky právě díky němu. V rozhovoru dokázal přesně specifikovat onen úspěch, který spočívá v gradaci humoru, paniky, komiky a kvalitního herectví při tomto představení. Výhodou je to, že nemusí učit zpěváky technice zpěvu, kterou mají oni zvládnutou a tak zpěv nechává na nich. A dirigent Maurizio Benini měl zase výborně zvládnutou hudební stránku tohoto nádherného díla.

Byl to příjemně strávený horký večer a tady alespoň malá OCHUTNÁVKA

MET Opera pridavame

2009-05-20T18:50:00.000+02:00

Krasne pocasi a priznivci MET, pred predstavenim Lazebnika Sevilskeho v ramci Pridavame. Pred kinem Aero 18.45 zaslano z mobilu

Koncert Tina Turner – O2 Arena, 27. dubna 2009

2009-05-20T04:06:00.000+02:00

Skvělý koncert mapující celou kariéru Tiny Turner. Byl jsem překvapen, co tato dáma dokáže na jevišti, jak je její show propracovaná a jak výborně komunikuje s diváky. Nenechal jsem si její koncert ujít. Výborně strávený večer, ale ta O2 Arena se mi vůbec nelíbí.

Divoká Kachna – Henrik Ibsen 14. 5. 2009

2009-05-19T03:39:00.000+02:00

Henrik Ibsen – norský spisovatel a poněkud mrazivější hra. Mrazivá, ale přesto napínavá byla jeho hra Divoká kachna v podání mého nejoblíbenějšího divadla v Praze Divadla v Dlouhé v režii Jana Nebeského. Jednalo se o derniéru a jsem rád, že jsem ji neprošvihl.

V rolích se představili:

Továrník Werle – Jiří Wohanka, komunisti by měli z vykreslení takového továrníka určitě radost

Gregers Werle, továrníkův syn – Marek Daniel v roli manipulátora s lidskými životy, jak aktuální v dnešní době, kdy Vám každý říká co máte dělat a co je právě pro Vás nejlepší

Starý Ekdal, Vlastimil Zavřel muž kdys vysoce postavený, nyní ovšem sesazený, který nemůže o ničem více rozhodovat a za nějž se jeho vlastní syn stydí

Halmar Ekdal, jeho syn, fotograf, Jan Vondráček ubožák, který zapírá svého otce, líný jak veš, nechává se živit svou ženou a je naprosto manipulovatelný. Jan Vondráček v této roli požírače másla na jevišti nemá konkurenci. Neuvěřitelné co už v Dlouhé dokázal a pokud je někdo z mladší generace herců, kteří jsou schopni se přiblížit té generaci starší, je to právě Jan Vondráček. Prosím, nepleťte si ho s tím z Primy.

Gina, Hjalmarova manželka, Lucie Trmíková, která tu rodinu táhne, šetří, počítá dekagramy másla spořádané Halmarem. Ví, proč si vzala Halmara a co měla s továrníkem a čí je dcera Hedvika

Hedvika, jejich dcera 14 let, Jaroslava Pokorná, která za tuto roli získala cenu Alfreda Radoka. Na obrázku je to ta drobná dívka líbající ruku svému otci, milující svou divokou kachnu.

Není mnoho lidí, kteří by se odhodlali jít se mnou na tuto klasickou hru, navíc severského autora. Patřím však k fanouškům severské tvorby, převážně dánské, kterou je ta norská velmi ovlivněna. A mám kamaráda, který je schopen mé záliby uspokojit tak, abych nevstřebával divadelní kulturní požitky opuštěn. Až na to, že pořád chodí pozdě :-)

To představení je mrazivé, ale zahráno s takovým humorem, že Vám nezbývá se všem těm lidským zjevům jen smát i přesto, že víte, že se nezadržitelně blížíte k obrovské tragédii. Škoda, byla to už derniéra.

Juan Diego Flórez – koncert Pražské jaro 2009, Rudolfinum, 15. května 2009

2009-05-18T07:37:00.000+02:00

Nebylo snad jediného návštěvníka v pražském Rudolfinu, který by se na tento vyjímečný večer netěšil. Ale jestli se někdo těšil více než já? Dorazil jsem už o 40 minut dříve, abych mohl nasát atmosféru Rudolfina a skleničku vína :-)

Ve 20.00 hodin začal RECITÁL. Juana Diega Flóreze doprovázela Pražská komorní filharmonie pod taktovkou Chritophera Franklina. Recitál při němž jsem téměř ani nedýchal a jen sledoval a poslouchal. Na nic jiného jsem se nesoustředil, když byl Juan Diego Flórez na jevišti, jen na zpěv a jeho vystupování. Elegance, která byla spojena s jeho naprostým soustředěním při každé árii, ta dodávala recitálu tu příchuť něčeho nadpozemsky krásného. Po každé árii jsem si málem uplácal ruce společně se všemi lidmi kolem. Ta radost, kterou rozdává a přijímá Juan Diego Flórez je naprosto jedinečná. Co vybrat z těch nejlepších kousků? Snad jeho známou árii z Donizettiho Dcery Pluku.

Tady je Ah! mes amis, quel jour de féte!

Ale slyšet ji živě, kdy venku kolem Rudolfina bouchají ohňostroje, jako ve válečné vřavě, to se poštěstilo jen několika stovkám šťastlivců na Pražském jaru. Musím přiznat, že ten bouchající ohňostroj mě trochu vyvedl z míry.

Ale napsat, že árie z Dcery pluku byla tou nejlepší je trochu drzost. Všechno co jsme slyšeli bylo skvělé. Ještě teď jsem nadšen při vzpomínce na jeho zpěv z Donizettiho Nápoje lásky “Una furtiva lagrima”, či Gounodovy Romea a Julie, Rossiniho Popelky, Belliniho Capuletů a Monteků a přídavků z Lazebníka sevilského, Rigoletta nebo zpěvné Granady… Z tohoto zážitku vydržím mít dobrou náladu několik měsíců.

Děkuji pořadatelům Pražského jara, že se jim podařilo získat Juana Diega Flóreze, všem příjemným lidem v sále, že se podařilo vytvořit skvělou atmosféru a Juanovi Diegovi Flórezovi za skvělé zážitky a jeho podpis do programu. A taky se těším, až se potkám na některém z příštích koncertů s milými lidmi z http://www.operadream.blogspot.com, třeba v Českém Krumlově na Renéé Flemingové.

Na co zajít do kina nebo nezajít?

2009-05-17T22:29:00.001+02:00

Drobnou přestávku, kdy jsem 14 dní nestihl zajít do kina jsem si v posledních dnech vynahradil.

StarTrek 11. 5. 2009

Natočený v roce 2009, ale jedná se o úplný začátek celého seriálu a filmů, kdy jsou hlavní hrdinové po vystudování školy vysláni na svou tenkrát zbrusu novou meziplanetární loď Enterprise. Zapomeňte na to, že pro Vás byl seriál málo akční, chyběl mu humor. Mně osobně tedy ne, ale je spousta takových názorů. Film je nabitý skvělými hláškami, akcí, humorem a přitom neztrácí nic na své poetice tohoto SCIFI seriálu

Andělé a Démoni 16. 5. 2009

Příběh s Tomem Hanksem v hlavní roli filmu natočeného podle knihy Dana Browna, kterého již známe z jeho bestselleru Šifra mistra Leonarda. Obě knihy jsem četl, oba filmy jsem viděl.

Knihy jsou napsány tak, aby se dobře četly, jsou akční a když se začtete, tak Vás nepustí. Je to lehké čtení, ale plné napětí, výborné na dovolenou, do vlaku, do letadla. Film Šifra mistra Leonarda nebyl nic moc, byl příliš zmatený, jak tvůrci snažili zhustit děj celkem velké knihy do dvou hodin.

U knihy Andělé a démoni se podařilo děj zjednodušit na v podstatě 3 dějové linie, které jsou pro diváka ještě čitelné. Film měl spád a nenudil mě, ale například co v knize nevyzní příliš hloupě, ve filmu vyzní s nádechem pitomosti. Možná je film příliš popisný, ale je to americký film. Rozesmála mě ta scéna z Vatikánu, která by se tam nikdy neodehrála. Dva tábory spolu diskutují o škodlivosti pokusů na lidských buňkách, ale bylo to natočeno přesně tím americkým stylem, jako by se tam setkali ti tradiční američtí aktivisté. Ale tvůrcům to odpusťme, vždyť ten Vatikán, který postavili, protože nemohli natáčet přímo ve Vatikánu je dokonalý a tak je i trochu americký. Kdyby film skončil před scénou s vrtulníkem, či by se vyměnit v bombě baterii a pokračovat dál v ději, filmu by to dozajista neuškodilo.

Krvavý Valentýn 17. 5. 2009

No to tedy byla blbost!!! To je tak, když chci mermomocí vidět film ve 3D technologii. Ta je skvělá, ale ten děj byl naprosto tragický a to ne, že by mě konsternoval počet mrtvol či brutálních scén, ale stupidním dějem. Ale zase, kdo jste kdy viděli probodnuté čelo krumpáčem trojrozměrně že? :-)

Pátek třináctého

Mnohem lepší, než Krvavý Valentýn, ale jedná se o remake mého oblíbeného hororu, jednoho z prvních, který jsem viděl před mnoha lety u těch šťastnějších co měli první videa. Nadabovaný jedním hlasem, snad Michalem Horáčkem a běda když nevyšla délka kazety, jednoduše jste neviděli konec :-)

Tenhle remake se povedl, byl celkem napínavý, takže pokud chcete na horor, nechoďte na Krvavý Valentýn, ale na další den z kalendáře, který bývá častěji.

Nejen Gioacchino Rossini: La Cenerentola 9. 5. 2009 přímý přenos z MET

2009-05-11T23:52:00.001+02:00

Bylo to tak před 12 lety, kdy jsem si objednal VHS kazetu s Mr. Beanem a místo toho mi domů dorazila kazeta s operou La Cenerentola v hlavní roli s Cecilií Bartoli. To bylo v podstatě mé první setkání s operou v podání zahraničních operních hvězd. Pustil jsem si ji a už jsem neměl to srdce zásilku reklamovat. Pravděpodobně právě tato nahrávka způsobila i můj zvýšený zájem o operu reprodukovanou. Cecilia Bartoli je v této nahrávce naprosto neopakovatelná a s žádnou jinou Popelkou se nedá srovnat. Vyzařuje z ní něco, co se dá přirovnat k takovému osobnímu kouzlu, kdy je možné, že jej vidíte jen vy a ti ostatní jej zahlédnout nemohou.

A poněvadž byste se v Praze těžko Popelky dočkali, muselo uplynout 12 let, abych mohl vidět Popelku znovu, byl by však zázrak vidět ji v Praze třeba v SOP nebo v ND.

S radostí a nedočkavostí jsem si pouštěl na youtube všechny možné Popelky, které jsem našel a v sobotu v podvečer jsem vyrazil na očekávané představení, bohužel již poslední z letošní sezony přímých přenosů z MET do kina Aero. Jako vždy v klidu, s předstihem, abych si mohl dát před představením svou sklenku vína a spokojeně se uvelebil na svém, již druhou sezonu stejném místě, na kterém budu sedět i sezonu třetí. :-) Zjistil jsem, že jsem v tomto směru nesmírně konzervativní, a proto jsem si koupil i sezonu přímých přenosů z MET 2009-2010 na stejné místo. Předprodej by zahájen už v sobotu a jelikož jsem se domníval, že těsně před představením, bude stát u pokladny kina dlouhý had fanoušků, ke kterým se řadím i já, byl mým hlavním cílem nákup vstupenek již v sobotu v pokladně kina Světozor. Vyrazil jsem do kina Světozor ve 14 hodin, i když předprodej začal už v 10.30. Největší starostí byla nejistota, zda bude má řada a mé oblíbené místo v kině Aero k dispozici. Dorazil jsem k pokladně, u které jsem byl sám. Velmi příjemná slečna pokladní mi vytiskla vstupenky na celou sezonu, zaplatil jsem a tímto úkonem se veškeré mé obavy rozplynuly. Věděl jsem, že jsem dobře učinil. Potvrdilo se mi to příchodem na představení v kině Aero, před jehož pokladnou se vinula dlouhá fronta zájemců o předprodej.

V 18.30 začalo představení pod taktovkou dirigenta Maurizia Beniniho, které mělo od počátku švih a spád. Už když Popelka zpívala baladu o králi, jenž se oženil s obyčejnou dívkou, intuitivně jsem ujistil sám sebe, že to bude to pravé, ale bude těžké srovnávat Cecilii Bartoli a Elinu Garanču. Z této první scény, mi bylo jasné, že Elina Garanča je od úplného počátku ve své roli tou dívkou, která je křehká a ona bude v roli té princezny, oné vyvolené. Její roztomilost a zarputilost, s jakou zpívala “Una volta…” působila přirozeným půvabem a rozkoší. Cecilia Bartoli se mi jeví v roli onoho odstrčeného ptáčátka více taková “ušmudlanější” :-) a tím pádem její proměna v princeznu je o něco více strhující. Ale, jak jsem již zmiňoval, nechci moc srovnávat tyto dvě interpretace, protože to představení, které jsem viděl v přímém přenosu z MET bylo nádherné. Nevlastní sestry Clorinda a Tisbe byly skvělé sokyně v lovu na prince. Nedalo mi to nezamyslet se nad aktuálností onoho lovu bohatých princů :-) v dnešní době. Jejich tatínek v podání Alessandra Corbelliho byl neméně zábavný a v rozhovoru přiznal, že jeho role je vtipná proto, že ji bere naprosto vážně. Hebký hlas prince v podání Lawrence Brownlee byl nádherným doplněním celého mého zážitku z onoho večera, stejně jako postava Alidora, kterého s galantností a autoritou moudrého muže zpíval John Relyea. Při tomto přenosu jsem se zaměřil zejména na krásné, melodické, zpěvné, hravé a barevné melodie, které pro mě mají kouzlo a tak jsem příliš nevnímal scénu, která mi až na zničenou pohovku a závěrečnou scénu se svatebním dortem připadala trochu nevýrazná, či studená, ale hudba a zpěv i nad tímto nedostatkem zvítězily.

Co se mi na tomto přenosu nelíbilo, byla určitá bezohlednost, některých diváků, kteří si neumějí přečíst, jak dlouho trvá první dějství a tak při první přestavbě vstali a vycházeli ze sálu a pak se samozřejmě začali v průběhu pokračování prvního dějství vracet, což trvalo téměř pět minut. Bezohledné je také, když sousedka vedle vás nevydrží bez mobilního telefonu, byť s vypnutým zvoněním, ale lačnící po příchozích sms, která ji přicházejí a to že při čtení v té tmě Vás tím displejem oslňuje ji příliš nerozháže.

Vždyť je jaro – koncert k šedesátinám Pavla Dobeše 22. dubna 2009

2009-05-06T22:38:00.001+02:00

Kdo by si myslel, že se občas nechci vrátit do svých pubertálních let a strávit chvíle s písničkářem, který byl vedle Jaromíra Nohavici mým největším idolem a při poslechu jeho písní jsem se cítil trochu jako disident se plete.

Zprvu jsem nevěřil. Je to opravdu Pavel Dobeš a opravdu mu je už 60 let? Vždyť to byl mladý muž,v době kdy nám zpíval na Morávce v Beskydech, či na Hukvaldech. Neoficiálně, za nějaká ta piva, něco k zakousnutí a náklady na benzín. A tajně, ale nahlas jsme už zpívali Blažka a Jarmilu. Ale čas letí přátelé. Ani mě už není sladkých 16 let a kde je Blažek a copak asi dělá Jarmila? Blažek je zabezpečený důchodce s důchodem, o kterém si může většina Ostraváků jen zdát a Jarmila … tu vzal asi čert.

A jaký byl koncert? Pavel Dobeš na 60 určitě nevypadá a zub času ho příliš nenahlodal. V pražské Lucerně se sešli jeho přátelé, převážně z Ostravy a také ti jež i obdivuje po profesionální stránce. Koncert začal rozpačitě, začátek byl, odvažuji se napsat, diletantský. Půl hodiny před začátkem představení pořadatelé ještě nevpouštěli lidi do sálu, takže před Lucernou se táhlo několik obrovských front lidí a to ze všech možných přístupových cest. Koncert měl začít v 19.00 hodin, ale začal s více než půlhodinovým zpožděním. Zahájil ho písničkář Mirek Fojtík, který místo aby se případně omluvil za zpoždění publikum téměř seřval, cože si to dovoluje upozorňovat na pozdní začátek.

Poté už přišli další gratulanti, které Pavel Dobeš sledoval z první řady a koncert se začínal rozbíhat. Kapela Buty, písničkář Pepa Streichl a s ním pak i syn Pavla Dobeše, Petr. Pak probíhalo promo nové desky Wabiho Daňka a poněkud zdlouhavé předávání věcného daru Pavlu Dobešovi komentované poněkud amatérsky Zdeňkem Vrbou. Po zpěvačce Alvině Aghajanyan z Arménie, která zazpívala pouze jednu píseň dostala prostor skupina Hradišťan, která publikum přivedla do varu a zazpívali i Modlitbu za vodu, čímž mi udělali velkou radost. Viděl jsem Hradišťan poprvé živě a musím uznat, že jsou úžasní a na jevišti působili naprosto přirozeně.

Po více než půlhodinové přestávce se na jevišti objevil Michal Hrůza s kapelou a po dvou písničkách se k nim přidala Aneta Langerová, ze které bylo cítit, že přijala pozvání Pavla Dobeše, příliš jej nezná, ale protože dostala zaplaceno, tak zazpívala dvě písničky. Bohužel intonačně byla dost vedle a její zpěv se mi moc nelíbil.

Na koncert jsem však přišel hlavně kvůli Pavlu Dobešovi. Jak dlouho mohlo trvat, než jsem se ho dočkal? Cca tři hodiny? Dovedete si tedy představit, že ten čas čekání byl neuvěřitelně dlouhý. Přiznám se, že jsem zíval skoro každé dvě minuty.

První části jednoduše chyběl spád a proto se mi chtělo spát. (asi rým) :-)

S Pavlem Dobešem přišlo probuzení a během celého zbytku večera jsem se už skvěle bavil. Pozval na pódium muzikanty, kteří jej doprovázeli během své kariéry i ty kteří vystoupili v první části večera. Především však hrál s Tomášem Kotrbou a Milošem Dvořáčkem. Jako host za piáno usedl Martin Kratochvíl. Vystoupení Pavla Dobeše s hudebníky bylo úžasné, k vrcholům patřily skvělé kytarové improvizace, soutěž v tom, kdo předvede lepší sólo na kytaru a koncert skončil finále, kde zpívali všichni zúčastnění a závěrečným přídavkem, kterým byla písnička “Něco o lásce”, což už bylo po 23. hodině.

A krátké shrnutí? Rozpačitý pocit, trochu nudy, ale Pavla Dobeše jsem se dočkal, což zastínilo původní nedostatky.

Georg Friedrich Händel: Rinaldo 19. 4. 2009 Stavovské divadlo

2009-04-20T21:23:00.001+02:00

250. výročí úmrtí Georga Friedricha Händla jsem tento týden měl možnost prožít několikrát a pokaždé to bylo spojeno s nádherným zážitkem a to hlavně se stanicí Vltava Českého rozhlasu. Připomínám si den s Händlem, oratorium Mesiáš a nedělní přímé přenosy ze speciálního dne Eurádia z Říma a Londýna.

Vyvrcholením celého Händlova týdne, aniž bych to plánoval právě pro toto výročí, však bylo nedělní představení jeho opery Rinaldo, které bych označil za můj zážitek měsíce dubna. Představení této barokní opery se snažilo přiblížit duchu barokní doby a výkony zpěváků byly jejím vyvrcholením. Barokní gesta, zpěv a herectví zapadly do doby mistra Händla, snad jen kulisy mohly být připraveny s větší fantazií a barokní hravostí. Stejně tak si tvůrci mohli dát více záležet na rekvizitách, příšery nebyly příliš barokní, ty nás uváděly spíše do moderní doby, jednoduše spíchnuté, stejně tak ptáčkové v zahradě, o kterých jsem si zprvu myslel, že to jsou snad netopýři. Orchestr Collegium 1704 však přesvědčivě zahrál štěbetání ptáčků a vyvedl mě z omylu. Asi jsem příliš rozmazlen barokním divadlem v Českém Krumlově. Ale ona i ta premiéra opery v Královském divadle v Londýně dne 24. února 1711 měla obrovský úspěch, ke kterému určitě přispěly různé jevištní efekty, jako například vypuštění hejna živých vrabců a pěnkav, po jevišti poletovali draci dštící oheň a nadšení vyvolaly létací stroje. To vše v roce 1711, bez přisvětlování svíčkového osvětlení současnou technikou.

Osvětlení scény svíčkami bylo dostatečné, romantické a poetické a myslím, že by se obešlo i bez přisvětlování. Vždyť barokní divadlo je hravé, plné fantazie a vystačí si s osvětlením svíčkami.

Ale i když naše divadelní současnost má daleko k dokonalosti barokní, jednalo se o mimořádný zážitek o čemž svědčily nadšené ovace publika po jednotlivých áriích, které až afektovaným potleskem ukončilo druhé jednání ještě v průběhu doznívajících tónů. Ale právě to souznění publika s orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem z této události udělalo nakonec milou epizodku, kterou všichni přešli úsměvem.

Představitelé jednotlivých hrdinů se svých rolí zhostili na výbornou. Dech se mi tajil u Arganta v podání Adama Plachetky, Armida, kterou skvěle zahrála a zazpívala Marie Fajtová působila opravdu jako vládkyně ovládající příšery pekelné a dokázala to i takto zazpívat. Smutek Almireny (Yeree Suh) mi vháněl slzy do očí a převedl mě duchem přímo na jeviště, což se mi stane málokdy. Goffredo (Stanislava Jirků) a Eustazio (Markéta Cukrová) zpívaly s jistotou a byly hodny svých hrdinských rolí. Markéta Cukrová se do role lépe vcítila. Vzhledově mi trochu připomínala jednoho z hrdinů Pána prstenů :-) Rinaldo (Marianna Rewerski) zpívala výtečným způsobem, ale občas mi tam chyběla odhodlaná kuráž hlavního hrdiny, ale zase si musíme uvědomit, že byl zlomen únosem své milé.

Pokud budete mít tu možnost zajděte si do Stavovského divadla na tuto operu a odejdete s příjemným zážitkem, který Vám vydrží dlouhou dobu.

Ranní cesta do práce 20. 4. 2009

2009-04-20T19:47:00.001+02:00

Cesta z Nuslí na Smíchovské nádraží přes Vyšehrad

Nic mě nenaladí ráno tak skvěle do práce, jako krásný jarní den a ranní procházka, byť je 7.00 hodin ráno

Pod Vyšehradem, pohled do Jaromírovy

Pohled z Vyšehradu do Nuslí

Vyšehradské hradby

Myší díra na Vyšehradě

Leopoldova brána

Vyšehradské hradby

Jarní Vyšehrad s kvetoucím kaštanem

Rotunda Sv. Martina

Cesta z Vyšehradu dolů

Cihelná brána Vyšehrad

Průchod Cihelnou bránou na Vyšehradě

A dolů do města

K železničnímu mostu

Železniční most a Hradčany

Vyšehrad odkud jsem přišel, pohled z železničního mostu

Vltavské ostrovy

Smíchov – procházím dvorem

Smíchovská proluka

Park před Smíchovským nádražím

A vzhůru na autobus

Emmerich Kálmán Čardášová princezna – Hudební divadlo v Karlíně 9.4.2009: podruhé

2009-04-19T14:03:00.001+02:00

Neodolal jsem možnosti jít na Čardášovou princeznu do Hudebního divadla v Karlíně podruhé a určitě jsem neudělal chybu, i když jsem už byl mnohem kritičtější, ale na druhou stranu bylo toto představení mnohem úžasnější.

Co mi v tom divadle vadí je, že se zpěv i mluvené slovo přenáší reproduktory, což mi poněkud vadilo i u minulého představení, ale domníval jsem se, že se na to dá zvyknout. Ne, zvyknout se na to nedá. Nevím, proč by herci a zpěváci ze sebe neměli dostat to nejlepší co v nich je a proč by si měli vypomáhat technikou. Opravdu mi to vadí a ten zvuk je dost nepřirozený.

U přímých přenosů z MET a záznamů z oper to beru jako nutnost, ale když jdu na živé představení, proč bych měl poslouchat divadlo z reproduktoru, to opravdu nechápu.

Nicméně, vrátím se k onomu představení, které bylo výborně obsazené.

Kým? Mou hlavní hvězdnou večera v roli baronky nebyl nikdo jiný, než Pavla Břínková, kterou jsem už hodně dlouho neviděl živě vystoupit. Naposledy na jejím koncertě ve Vinohradském divadle, což už je hodně let zpátky. Už nezpívá roli Sylvy, ale v roli hraběnky byla dokonalá, krásně komediálně ji zahrála a po každém vystoupení sklidila zasloužený dlouhotrvající potlesk a naprosto zastínila představitelku hlavní role Ivetu Dufkovou.

V roli Sylvy jsem Ivetu Dufkovou viděl podruhé a při prvním představení jsem byl poněkud shovívavý, domnívaje se, že je poněkud indisponovaná a uši rvoucí přechody v jí zpívaných písních jsou způsobeny mimořádnou indispozicí. Ale téměř po třech měsících u druhého představení mi došlo, že to asi nebude mimořádná indispozice, ale spíše její tíhnutí k muzikálové hudbě. Proto přechází v jednotlivých písních z muzikálového zpěvu do operetního, ale ten přechod je tak drsný, že to opravdu rve uši, zvlášť když to ještě slyšíte zesílené přes reproduktory.

Ale k dalšímu obsazení. Roli Edwina zpíval Aleš Briscein a zpíval opravdu nádherně. Je vidět, že mu lehčí žánr vůbec nevadí a je výborný zpěvák a zároveň i herec.

A jedno z milých překvapení večera bylo pro mě i zjištění že i z hvězdiček pořadů někdo hledá superstar mohou vyrůst kvalitní zpěvačky. Tím zjištěním bylo, že Stasi zpívala Michaela Nosková. Herecky i pěvecky byla v tomto představení výborná.

Do Karlínského divadla se těším na další operetu, kterou by měla být Veselá vdova opět s Pavlou Břínkovou, ale je to opravdu o dost velkém kompromisu s tím, že musíte akceptovat tu reprodukovanou hudbu.

Včera jsem si pustil Čardášovou princeznu v podání Australské opery v Sydney v angličtině s polskými titulky a pražské představení je poněkud divočejší komičtější. Australská verze je spíše v takovém tradičním anglickém duchu, s nadsázkou v přehrávání citů a mimiky obličejů.

A jak jsem se k tomu DVD vlastně dostal? Rozumím polsky a miluji polské filmy, polskou kulturu, proto mám DVD s polskými titulky a nevadí mi to. Ale hlavním strůjcem, že mám toto DVD je informace z blogu OPERA DREAM , kde autorka Marci výborně popsala, jak nakupovat DVD a CD, kde jsou nejlevnější, kde můžete najít zajímavosti, které u nás určitě nenajdete a nekoupíte. Tak jsem narazil na polský internetový obchod Merlin.pl a tam jsem si DVD koupil společně s Veselou vdovou, Lucií z Lammermooru a Cosi fan tutte, které vyšly v polské sérii Kolekcja La Scala.

Uvolněte se, prosím! Jan Kraus - K.Jacques - BIOmasa, BIOodpad! Strana zelených.

2009-04-06T16:23:00.001+02:00

Pro mě už to není po kapkách, že zelené volit nebudu, ale to už je hotový slejvák. A to si ještě založí dvě strany. Kdyby aspoň byla vtipná...

Restaurace na Andělu

2009-04-05T20:14:00.001+02:00

Byli jste se někdy najíst na Andělu? Je tam celkem hodně restaurací, ale rád jsem chodil do dvou z nich a z obou mám nyní poněkud rozpačité pocity. Tedy, do jedné už nevkročím a uvidím co s tou druhou.

Pizzeria Corleone

Na Bělidle 42, Praha 5

Tak tam mě už kdysi ignorovali, ale říkal jsem si zkusím to znovu, třeba měli tenkrát špatný den. Ten špatný den měli tedy asi i v tento pátek 3. dubna. Zavírají ve 23.00 hodin a já tam dorazil ve 22.00. U vstupu stojí výstražná cedule, abyste se vůbec neodvažovali vstoupit dále do útrob podniku, že budete uvedeni. To mi samozřejmě nevadí a tak stojíme a čekáme. Kolem nás prochází personál s obličeji, které by nás nejradši naprosto zazdily a to samozřejmě trvá. Jsme pro ně neviditelní a čekáme dvě minuty, nic, tři minuty nic, to jsem zase jednou neviditelný, tak nám nezbývá, než se otočit a jít hledat něco jiného. Kdyby aspoň řekli, máme plno… Mimochodem, z dřívějška vím, že i když Vás uvedou, tak ještě nemáte tak úplně vyhráno. Můžete totiž sedět dobrých dvacet minut bez toho, aniž byste si mohli cokoliv objednat, kolem Vás prochází personál a učenky, a když se zeptáte, proč si Vás nevšímají odseknou Vám, že jestli nevidíte, tak mají hodně lidí.

Ale nezoufejte, na Andělu je kam zajít. Když nám to nevyšlo pizzerii Corleone, vypravíme se do

Pizzeria Corte di Angelo

Nádražní 61, Praha 5

Tady totiž mají taky otevřeno do 23.00. Je pátek 3. dubna 22.10hodin, zeptají se zda budete jíst, má odpověď zní ano, objednávám si Salát Cesar za 150 Kč, v popisku napsáno: Ledový salát, kuřecí prsa, jogurtový dresink, ančovičky a provensálské koření, krutonky z toustového chleba.

Všimněte si prosím těch ančoviček. Ty jsou důležité a za jogurtovým dresinkem je čárka a až pak jsou ančovičky. Ančovička je ryba. To je také důležité vědět. :-) Salát stojí 150 Kč, to taky není zrovna málo. Navíc, já měl fakt chuť na ty ančovičky… Těmi mi vždycky uděláte radost.

Tak salát je už hotov, zatímco tady pěji ódu na ančovičky, už se můžu pustit do jídla. Trochu tužší plátek kuřecího masa mi tolik nevadí, ale se prohrabávám salátem ve snaze najít kýženou ančovičku. Není tam. Abych si neudělal nějaký trapas, jdu pro jídelní lístek a znovu se přesvědčuji, jogurtový dresink, ančovičky…. Volám číšníka a tem mi s milým úsměvem vysvětlí, že tam ty ančovičky jsou. Vždyť hosté jim totiž běžně ten salát vracejí, protože se jim zdá, že jde cítit rybinou a neuvědomí si, že je s rybou. A ty ančovičky jsou totiž v tom dresinku a nejsou tam vidět…. Trošku víc ze mě udělal blbce, tak se holt musím chovat asertivně a vysvětlit mu, že po jogurtovém dresinku následuje čárka a pak až ančovičky. Dávám mu čichnout, kde tam cítí alespoň miniaturní závan rybího aromatu, či alespoň umělé rybí příchutě. Už je zdecimován a navrhne, že zavolá provozního. Přichází provozní a celá debata je tady opět od začátku, hosté vracejí, chceme tenhle salát zrušit z nabídky, ale že se podívá, zda tam nějaké ančovičky nemají, protože dneska možná dělali onen ančovičkový dresink.

Výsledek byl ten, že mi alespoň přinesli hromádku ančoviček na talířku, což byla alespoň drobná satisfakce za to, že se ze mě snažili udělat blbce.

Opravdu si myslím, že bychom se za naše peníze neměli nechat okrádat, protože nikdo Vám zadarmo nic nedá, tak když už do něčeho investujete svoje peníze, tak by to mělo mít určitou kvalitu.

Pizzeria Corte Di Angelo svou úroveň kvality má a nemyslím, si, že by se měla ztrapňovat podobnými etudami.

Febiofest 2009, den osmý –páteční 3. dubna 2009

2009-04-05T19:34:00.001+02:00

Velký respekt

Slovenská komedie z Petržalského sídliště natočená za 10 000 EUR, což není poznat. Holka se rozejde s hlavním hrdinou, protože si o něm myslí, že je gay, protože se s ní baví o šminkách a klucích, oblíká se trochu jinak než hip hop rappeři. Hip hop rapper, který je opravdu gay a do toho okradený Maďar, který na mejdanu oplodní sestru jednoho z hlavních hrdinů. Problémoví rodiče a sidlištní bandité, to vše propojeno do zajímavého příběhu.

To se Slováci zase jednou vytáhli, na ten film se dalo opravdu koukat.

Sleep dialer

Zajímavý mexicko americký scifi film o dělnících z Mexika, pracujicích na dálku na stavbách v USA, nebo řídících automobily taxíky různě po světě. Impulzy vysílané tělem jsou přijímány roboty, kteří vykonávají konkrétní manuální úkony.

Některé scény byly trochu dlouhé, ale jinak ten film považuji za zajímavý.

Vodovky

Vodovky byl poslední film Febiofestu a jsem rád, že jsem vydržel čekat do 23.45 na začátek. Měli jsme zaječí úmysly, že to bude jeden z těch běžných filmů z prostředí gayů, kterých už jsme se za ty roky nabažili, a které jsou stále o tom, jak to je těžké být odlišný.

Ten film je přesně o tom a toto všechno prožívají dva šestnáctiletí spolužáci. Jeden grázlík, který se snaží svou orientaci přísně utajit a druhý kluk se tím příliš netají a bláznivě se do toho grázlíka a sportovce zamiluje. Ve filmu je i dobře vykreslena i jejich odlišnost v tom čím se zabývají. Sportovec a plavec versus talentovaný student, kterého zajímá literatura a malířství.

Bohužel jejich štěstí a zamilovanost nemá dlouhé trvání a když se k tomu přidají další příčiny neúspěchu mladého sportovce plavce, film končí opravdu tragicky pro jednoho z nich.

Febiofest 2009, den sedmý –čtvrteční 2.dubna 2009

2009-04-05T19:16:00.001+02:00

La Boheme

Filmová adaptace opery Giacoma Pucciniho, na kterou jsem se těšil již od počátku Febiofestu a nebyl jsem zklamán. Zvlášť, když v hlavních rolích vystupovali Anna Nětrebko, Rolando Villazón, Nicol Cabell. Scéna byla velkolepá, připomínající scénu Bohémy v MET. Pěvecké výkony skvělé a herecké výkony byly taky velmi dobře provedené. Zejména Nicol Cabell v roli Musetty působila přirozeným dojmem kokety. Anna Nětrebko a Rolando Villazón byli dokonalí v milostných duetech. Jednoznačně mohu doporučit všem, kdo mají rádi operu na plátně, tedy hlavně fanouškům přímých přenosů z MET.

Pouze další love story

Další dánský film, už třetí v pořadí na Febiofestu. Napínavý thriller o muži, který je svědkem dopravní nehody a jde oběť navštívit do nemocnice. Protože jej tam však nechtějí pustit, vymyslí si, že je přítelem oběti. Jelikož příbuzní přítele neznají a jsou na pokoji, uvěří mu a sled událostí, který nastane po této lži je opravdu pořádně temný a napínavý. Drsně a naturalisticky zpracované scény, kde sice nestříká krev jako vodotrysk, ale vše co se děje hlavně slyšíte….

Každopádně ti Dánové ty filmy umějí.

Febiofest 2009, den šestý – středeční 1. duben 2009

2009-04-05T18:30:00.001+02:00

Lásky Astrey a Celadona

Barokní příběh ze 17. století odehrávající se v 5. století o čisté lásce pasáčka Celadona a pasačky Astrey.

Honoré d’Urfé je autorem nedokončeného pastýřského románu Astrea, který vycházel po částech v letech 1607–1627. Děj se odehrává v 5. století v Galícii. V idylickém prostředí vystupují postavy pastýřů a pastýřek, ale také rytíři, nymfy a druidové. Ústředním tématem je láska Céladona, zcela poslušného paní svého srdce Astrey. Ta je vázána kodexem, že nelze milovat, čeho si nevážíme. Zradou dojde mezi zamilovanými k nedorozumění. Astrea opouští Céladona, který se ze zoufalství vrhne do řeky. Sice ho zachrání nymfy, ale nesmí se zjevit před svou milou. Aby toto prokletí zlomil, musí podstoupit řadu nebezpečenství. Román nebyl obrazem mravů tehdejší společnosti, ale patrně představoval ideál, ke kterému její vznešená část vzhlížela.

Snil jsem po vodou

Příběh mladíka, kterému se jeho přítel předávkuje heroinem a zemře. Nepracuje, dělá potíže své matce, skončil školu. Začne chodit na místa oddávat se anonymnímu sexu a pak začne provádět sex za peníze.

Nevím, co tím filmem chtěl autor říci, ale ničím jiným než zbytečným filmem to nebylo. Otravné, dlouhé sexuální scény předvádějící sex na plátně snad měly šokovat, ale čím? Kdyby se alespoň trochu rozvinul a kamera nám neukazovala nic neříkající sexuální scény, tmu, opuštěnost hotelového pokoje, po 50 minutách bychom možná z filmu neodešli.

Hezké bylo, když režisér uváděl tento film, tak říkal, ať vydržíme do konce, že při včerejší projekci lidé odcházeli. To už jsem tušil, která bije a že to asi bude celkem nuda.

Febiofest 2009, den pátý – úterní 31. březen 2009

2009-04-05T12:13:00.001+02:00

Úterní večer jsem se naprosto trefil do žánru, který mám rád a tím jsou polské komedie. V rámci kina osobností a pocty herci, Stanislavu Tymovi jsem byl na trilogii na sebe volně navazujících komedíí o předsedovi sportovního klubu Duha.

Prvním z filmů byl

Méďa

z roku 1980, a který měl v době svého vzniku obrovské problémy, aby se dostal do kin. Byly puštěny pouze 2 kopie a film se mohl promítat pouze ve filmových klubech s následnou besedou. Není se čemu divit, protože se jednalo o kritiku tehdejšího socialistického režimu, ve filmu nejezdily tramvaje, tekla všude hnědá voda a byl plný skvělých dialogů, které jsou dodnes v Polsku známé. Satira, ale udělaná rozumně, bez pitvoření se.

Druhým volným pokračováním byly

Kontrolované rozhovory

pokračování bláznivých příhod funkcionáře sportovního klubu Ryszarda Ochódzkého. Komedie byla natočena až v roce 1991, čili už po pádu komunismu, ale děj se odehrává v době zavedení vyjímečného stavu v Polsku v roce 1982.

Je prosinec 1981 a předseda sportovního klubu Duha Ryszard Ochódzki dostává od plukovníka státní bezpečnosti Molibdena úkol proniknout do struktur Solidarity ve východním Polsku. Den po jeho příjezdu je vyhlášen výjimečný stav. Ochódzki zaviní dopravní nehodu a vypůjčeným autem se vrací do Varšavy. Zastaví ho hlídka, která v zavazadlovém prostoru auta najde letáky Solidarity. Ochódzki se bojí zatčení a dá se na útěk. Zcela náhodou zneškodní tank, který ho pronásleduje, a stává se hrdinou bojujícího disentu. Státní bezpečnost ho nyní stíhá po celém Polsku...

Výborná komedie, u které jsem se smál od začátku až do konce.

Třetí pokračování, snad to nejbláznivější je z roku 2007

Ríša

V kapitalistickém zřízení se stejně jako celé Polsko ocitl v úplně jiných podmínkách, než jaké panovaly v dobách komunismu. Zvyknout si ale nebylo těžké. Ochódzki neuznává etické normy, nemá tedy ani žádné zábrany, jak se vypořádat s novou skutečností. Pomáhá mu v tom sekretářka, která vyznává podobné zásady jako on a umí je uplatňovat v praktickém životě. A o co jde? Jako obvykle o peníze. Opět téměř omylem se ocitne v polském parlamentu a po jeho projevu k prázdným sedačkám je tak populární, že z něj chtějí udělat nakonec prezidenta. Ač polská komedie, tak poukazuje na naprosto stejné problémy politiky, obchodníků, mafie, které jsou hlavními nešvary české společnosti.

Opět mě překvapilo, že i tato komedie je natočena jinak, než ty české, bez pitvoření, ale s důrazem na komično a všechny ty scénky a výkony herců působí tak nějak přirozeně, i když řeší naprosto absurdní situace.

Febiofest 2009, den čtvrtý –pondělní 30. březen 2009

2009-04-05T11:31:00.001+02:00

Totally F....ed up

Skupina náctiletých hledá východisko, jak naložit se svým životem. Absolutně zbytečný film, plný tradičních klišé ze života tzv. outsiderů.

Kdyby se všichni přebarvili na černo, oblíkli se do černého, tak by se ten film možná mohl stát kultovním filmem pro EMO :-) Mohli by si vyprávět jak soucítí s těmi lidičkami na plátně a jak je vlastně celý ten život na nic. Asi nemá vůbec cenu se o tom filmu dál rozepisovat, protože to byla opravdu blbost.

A svět byl můj

Druhý film už byl mnohem zábavnější a lehčí. Byl to muzikál z chlapecké školy o studentech a ragbistech připravujících se na školní představení Shakespearova Snu noci svatojánské. Mladík dostane ve hře roli skřítka Pucka a do ruky i kouzelnou květinu lásky, kteroužto květinou ovlivní i život většiny homofobního konzervativního městečka. Poté co vše uvede zpět do pořádku zjistí, že jeho idol, kapitán rugbyového družstva do něj zůstane stále zamilovaný a happy end je tady.

Druhé šance

Jeden z tradičních filmů a téma utajované homosexuality natočený v roce 2008. Spokojená rodina, která spolu žije 20 let, o tom, že přetvářka vyjde najevo dříve nebo později a většinou to tak dopadá i ve skutečném životě. V tomto filmu alespoň nedojde k obrovské tragédii, ale k velkému kompromisu, který nebyl pro nikoho jednoduchý.

Začíná léto a Tyler nabídne svému kamarádovi ze školy Chasemu, aby strávil prázdniny s jeho rodinou. Společně hrají golf , užívají slunného počasí a účastní se místních party. Perfektní prázdninový odpočinek se vytrácí, když se Tylerův otec začne se sympatickým Chasem intimně sbližovat. Jakmile se aféra dostane napovrch, idyla rodinného štěstí se rozplývá. Každý ze členů rodiny pak hledá cestu z krize po svém.

Na moste nam visi Greenpeace

2009-04-05T11:02:00.000+02:00

Febiofest 2009 skoncil

2009-04-04T13:02:00.000+02:00

Toto jsou vsechny vstupenky, z filmu, ktere jsem videl

Febiofest 2009, den třetí – nedělní 29. březen 2009

2009-04-01T23:54:00.001+02:00

Už jsem se opět hodně těšil, až v neděli dorazím do kina a to hned odpoledne na 15.45 a začnu hned mou oblíbenou zemí Dánskem.

Pocta Thomasu Winterberbergovi

Za všechno může láska

Tak tenhle film považuji za nejtěžší, který jsem na Febiofestu viděl a to píšu tuhle poznámku 1. 4. 2009, kdy už mám za sebou 19 shlédnutých filmů.

Film s prvky thrilleru, sci-fi, který vypráví převážně o samotě a co člověk je schopen udělat pro to aby nebyl sám, zvlášť když miluje, nebo kdysi miloval. Většinou si každý uvědomí a většinou bolestně svou samotu poté, co přijde o tu každodenní samozřejmost jistoty, že se má na koho obrátit. Rozhodování se co je lepší, kariéra, která tě vysává, práce, láska…. Nevím, film na mě rozhodně zapůsobil a ty dojmy z něj si schovávám někde v sobě

Náklad 200

Film podle skutečných událostí se objevilo v úvodních titulcích, ale brzy jsem to vypustil z hlavy. Prostě to není možné. Ale nesmíme zapomenout, že se děj odehrával v SSSR roku 1984, tedy zemi neomezených možností a tak jsme viděli film o neomezené zvůli, zlu a moci.

Na jedné z upadlých provinčních diskoték svede dcera partajního pohlavára přítele své kamarádky. Ten ji zaveze k osamocenému domu paličů samohonky, odkud je unesena zvrhlým policistou. Jako odpověď na výhružky o otcově a ženichově pomstě ji psychopat dopraví mrtvolu snoubence, který byl dopraven k pohřbu z Afghánistánu. Vedle mrtvoly snoubence ji pak nutí k souloži se svým podřízeným. Z pekla není úniku, ačkoli za stěnou pokoje, v němž je dívka uvězněna již se třemi tlejícími těly, nerušeně žije policistova matka, která bez přestání hltá perly normalizační televize.

Náklad 200 znamenal označení pro převozy mrtvých sovětských vojáků z Afghánistánu zpět do SSSR.

Když se muž vrací domů

A konečně nějaká komedie. Vracíme se zpátky k dánské kinematografii a režiséru Thomasu Winterbergovi.

Výborná komedie z malého dánského města, kde se chystá oslava 750. výročí založení. Do města na pozvání přijíždí slavný rodák, operní pěvec oslavit ono výročí a zazpívat na koncertě. Netuší však, že má ve městě hřích mládí, dvacetiletého syna. Komedie zaměřená na charaktery hlavních postav a drobná mozaika představující ostatní obyvatele městečka. Dochází k omylu, kdy se operní pěvec omylem vyspí s přítelkyní svého syna a děj tak graduje. Trochu mi to připomnělo české komedie z let šedesátých a obrázky z filmů F. Felliniho.

Zalknutí

Přiblížilo se 23 hodin a sedím v sále na posledním filmu, komedii Zalknutí napsaného na motivy knihy mého oblíbeného spisovatele Chucka Palahniuka.

Zalknutí ovšem je film o těc , kteří se vlastně nechtějí rvát, ale spíš usmířit se životem. Cesta vede přes terapeutické skupiny, rozdvojené osobnosti, sex v letadle, deníky v italštině a pomatené babičky. Hlavní roli mladíka, u něhož není vyloučeno, že jeho otcem je Ježíš, ztvárnil Sam Rockwell. Jeho matku si zahrála Anjelica Hustonová.

Zajímavá komedie, ale už jsem byl fakt dost utahaný :-) a to jsme měli teprve neděli :-)

Febiofest 2009, den druhý – sobotní 28. březen 2009

2009-03-29T12:20:00.001+02:00

Můj druhý den pokračoval velmi pohodovým odpolednem, který se překulil v hlubokou noc. V sobotu jsme si dopřáli 4 filmy, což je opravdu moje maximum. Víc bych už asi nezvládl. Ale takhle o víkendu to je opravdu pohoda zvlášť, když tam jste s někým podobně postiženým se stejnými zálibami.

Rocknrolla

Komedie z prostředí Londýna před finanční krizí, který natočil Guy Ritchi. Gangsterka, která nás přivede do londýnského podsvětí a shodou náhod se příběhy všech zúčastněných nechtěně propojí. Třikrát okradený ruský mafián (Karel Roden), zamilovaný do účetní, té která ho okrádá, příběh ukradeného obrazu, který nosí štěstí, to vše dostává velmi rychlý spád a akci. Nejvíc mě v tom film dostal nesmrtelný ruský zabiják a gangster, který se přiznal parťákovi, že by ho chtěl. Film je v podstatě sledem rychlých klipů, které by se také daly použít samostatně, ale v souhrnu dávají dohromady dobrý příběh.

Za tři dny umřeš

Za tři dny umřeš 2

Rakouský horor číslo jedna a číslo dvě. Jedná se o žánr typicky americký, ale tentokrát převedený do evropského prostředí a ten převod se opravdu povedl. Děj příběhu je v celku jednoduchý. Čerstvě odmaturovaní studenti dostanou sms, že do tří dnů zemřou. Jelikož jsou opravdu neskutečně hloupí, tak se to třem z nich povede, k tomu připočítáme i hlavního podezřelého, který je tím pádem očištěn, ale moc platné mu to není, protože je mrtvý. Teď si představte, že máte zemřít do tří dnů a některým se už tak stalo. Vy se však rozhodnete ten třetí den neposlechnout policii, ale vypravit se do nejpodezřelejšího domu sami :-)

Ale natočené to je dobře, napětí se dá krájet a byl jsem to já, co jsem vystrašil půlku sálu svým leknutím, takže se pak báli všichni.

Druhý díl už pojednává o něčem jiném a týká se hrdinky, která jela hledat svou kamarádku, rovněž účastnici onoho předchozího krveprolití. Jak jinak, kamarádka potřebuje pomoc, tak ji zavolá na mobil a hrdinka, opět nepoučená (spíš blbá), nikomu nic neřekne a rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Dostane se do tyrolských Alp a zjistí, že její kamarádka by mohla být zavřena v penzionu podivné rodiny, jedné matky a tří bratrů vysoko v horách. Penzion je zpustlý, a jeden z bratrů je deviant. V penzionu dojde k obrovskému masakru, přijede tam i policajt pomoci naší hrdince a napětí je obrovské. Gradování všech situací bylo nesmírné a v sedačce jsem seděl jako přikovaný očekávaje neustále nějaké obrovské leknutí. No a vyvrcholí to vlastně tím, že v podstatě došlo k omylu …. Ale to už jsou skoro všichni mrtví….

Vyšetřování nočních můr 2

Režisér se zaměřuje více na případ hlavního hrdiny, který umí vstupovat do snů a zaměřuje se na jeho dětství. Případ školačky, která ze strachu před svými sny nemůže spát, slouží jednak k prozkoumání samotné podstaty strachu, ale paralelně také odhaluje hrdinovo dětství, a především povahu jeho schopností. Ty se neukazují jako dar, nýbrž prokletí. Není větší hrůzy, než vědět, co si druzí ve skrytu duše myslí.

Tady už se na mě projevila únava a protože u tohoto druhu japonských hororů musíte být čerství a vnímat to jinak než ostatní filmy, nevydržel jsem až do konce… Tím nechci snížit kvalitu, japonský horor patří k mým oblíbeným žánrům, tak až bude příležitost, tak se k němu někdy vrátím.

A film, který ve mě zanechal nejhlubší stopu z tohoto dne?

Za tři dny umřeš a to oba filmy. Skvěle jsem se pobavil u nenáročné podívané a taky bál. A připomnělo mi to ty filmy, které jsem měl ve velké oblibě když jsem patřil k náctiletým.

Vysehradske jaro

2009-03-28T14:16:00.000+01:00

I z Vysehradu uz zima odchazi.

Febiofest 2009, den první – páteční 27. březen 2009

2009-03-28T12:09:00.001+01:00

Kluk snů/Dream boy

První film z mého maratonu na Febiofestu byl o klukovi, přistěhovaném na americký venkov, který se zamiloval do staršího spolužáka a on mu jeho lásku opětoval. 2 gayové na americkém venkově, tak to většinou skončí tragédii a ani tento film nebyl výjimkou. Byl však okořeněn duchařským příběhem, takže v podstatě skončil šťastně.

Příběhu bych trochu zrychlil tempo, byl ale natočený profesionálně a od druhé půlky už nebyl natolik nudně působící. Co se týká diváků, zamýšleli jsme se s kamarádem nad tím, proč dnešní kluci jsou tak uniformovaní, až to připomíná, že jsme se vrátili do Sovětského svazu, kdy do školy museli chodit oblečení všichni stejně. Kohoutek, vytrhané obočí, stejně vypadající oblečení a botky.

Občan Havel přikuluje

Příjemný dokument o Václavu Havlovi, pivovaru v Trutnově, jeho spolupracovnících, o vzniku a důvodech vzniku audience, dokonce s vypovídajícími estébáky. Vyprávění kamarádu disidentů mělo švih, dokument byl i dobře sestříhaný a celkem dobře jsem se u toho dokumentu bavil. Vyprávění J. Bohdalové o okolnostech jejího rozseklého rtu patřilo k nejlepším scénám filmu.

Občan Havel přikuluje byl nejlepší film mého pátečního večera

Vyšetřování nočních můr

A něco strašidelného na dobrou noc. Japonský horor o sebevraždách u kterých nechybí nikdy telefonní hovor z čísla 0. Tak na to nezapomeňte a když vidíte, že Vám na displeji svítí 0, nezvedejte to :-) . Typický japonský horor, přesně dle mého gusta, kdy spíše než drastické scény, jsou hlavním hnacím pohonem postavy vykreslené psychologicky, z nichž většina je absolutně nevyrovnaná. Ale přiznávám, byl to už třetí film pátečního večera a vrtěl jsem se a pár mikrospánků jsem během filmu zažil. No nebyl jsem sám, že? Ale to opravdu nesnižuje kvalitu toho snímku, bylo to způsobeno mou únavou. A v sobotu mě čeká Vyšetřování nočních můr 2.

Me prvni chvile na Febiofestu

2009-03-27T18:17:00.000+01:00

Skupina Yedaky, pri ktere cekam na prvni film. Poslano z mobilu.

Herbert v ringu – televizní film 22. 3. 2009

2009-03-22T21:03:00.001+01:00

Tak nevím, ale dívat se v neděli na tenhle televizní film byla úplná hloupost, která by se mohla sestříhat na 10 minut. Ale za to, že na to koukám si můžu sám. Měl jsem si pustit 7 díl Belly a Sebastiana.

Pasťák, kněz, který bude hlásat dobro, chovanci, kteří nepřijmou autoritu, ale autoritu si získávají při boxu v ringu. Kněze nepřijmou, tak se rozhodne se s nimi vypořádat při boxu. Sice prohraje, ale chlapci zjemní a přijmou ho mezi sebe.

A to je celé :-)

Náměsíčná (La Sonnambula) – Vincenzo Bellini – přenos z MET 21. 3. 2009

2009-03-22T00:11:00.001+01:00

Tentokrát jsem se na představení opery Náměsíčná nesmírně těšil. Kdo by se netěšil, po takových zážitcích, jakými byla představení Madama Butterfly, či Lucia di Lammermoor, zvláště, když v roli Aminy uslyšíme Natalii Dessay a jako Elvino vystoupí Juan Diego Flórez. Pěvecké výkony všech protagonistů byly výborné i herecky ze sebe vydali velmi kvalitní výkony, ale 100% zážitek mi zkazilo celé režijní pojetí této romantické opery umístěné do současnosti, v současných civilních kostýmech (když je ta krize, tak asi každý vystupuje v tom v čem přijde). Na to padla řeč i při přestávkovém rozhovoru :-)

Ono čítankové bel canto v podání Natalie Dessay a Juana Diega Flóreze v tom představení opravdu bylo, a bylo nádherné, přenádherné, ale to bylo opravdu všechno. Je to málo nebo moc? Pro mě to bylo málo, protože jsem byl opravdu rušen režijním nastudováním (plus jednou paní v řadě za mnou, která si nezapomněla dát plastovou láhev s čajem do mikrotenového sáčku a trpěla nezměrnou žízní, čímž neustále šustila).

Celé nastudování působilo naprosto schizofrenním dojmem, takže tu máme k náměsíčnosti ještě schizofrenii. K tomu bych přidal hromadné zešílení celého sboru, když se všichni dozvěděli, že Amina byla pravděpodobně nevěrná a slehla s hrabětem Rodolfem. Po těchto událostech na jevišti bych už se nedivil, kdyby byl děj umístěn do psychiatrické léčebny s chovanci podstupujími některou z terapií.

Režisérka Mary Zimmerman inscenuje Náměsíčnou v současnosti. Celý příběh se odehrává v divadelní zkušebně (šetříme), kde se zkouší Belliniho Náměsíčná a hlavní hrdinové v podstatě prožívají celý děj opery i ve skutečnosti. To znamená, že jeviště je opravdu zkušebna, nechybí kávovar, automat na vodu, Natalie Dessay používá mobilní telefon a všude je plno zkoušejících ze sboru, který však připomíná stádo. Takže, pokud si chcete vychutnat některou z árií, zaměřit se na hlavní protagonisty, tak to nejde, protože za nimi pořád někdo přebíhá, sedá si, stoupá, přechází, sem tam někomu něco spadne, inu moderní pojetí v těch nejmarkantnějších nedbalkách, přímo bombarďácích. Kam se poděla romantika a elegance této opery se mi nepodařilo zjistit.

Svůj dnešní zážitek bych shrnul do hodnocení, že po hudební a pěvecké stránce šlo opravdu o nadprůměrný zážitek, ale kdyby vypadl v kině obraz, tak by mi to tentokrát pravděpodobně i vyhovovalo.

psáno při poslechu CD Juana Diega Flóreze: Bel Canto Spectacular

P.s. Pravděpodobně jsem příliš konzervativní, ale zároveň se nebudu pohoršovat nad někým, komu se toto provedení mohlo líbit. Je to opravdu individuální, čímž rozdílné názory naprosto toleruji v přátelském duchu. :-)

Koncert skupiny Porucha

2009-03-20T01:14:00.000+01:00

ve Velmi jemnem klubu Limonadovy Joe 19.3.2009 svatek ma Josef

Nouzový východ – Revolutionary road

2009-03-18T23:09:00.001+01:00

Sny, láska, manželství, první dítě, domek na periferii, druhé dítě, láska? práce, která vás nebaví, ale živí, manželka, která se doma nudí, neuskutečněné sni o volnosti, sestřihnutá křídla, naděje, kariéra, zpátky na zem, domek, nevěra, nenávist a tragédie

Leonardo di Caprio, Kate Winsletová v dramatu vrcholícím v tragédii a o tom, zda je lepší říkat pravdu, nebo si jen lhát z pohodlnosti.

Febiofest 2009 – Filmy, které chci vidět

2009-03-15T12:04:00.001+01:00

a pravděpodobně uvidím :-) Předprodej začíná ve středu 18. 3. 2009

Datum	den	začátek	Název filmu	stopáž	Žánr
27.3.2009	pátek	18:45	Kluk snů / Dream Boy	90	drama
27.3.2009	pátek	20:30	Občan Havel přikuluje / Občan Havel přikuluje	72	koláž
27.3.2009	pátek	22:45	Vyšetřování nočních můr / Akumu tantei	106	horor
28.3.2009	sobota	16:00	RocknRolla / RocknRolla	114	drama
28.3.2009	sobota	18:30	Za tři dny umřeš / In 3 Tagen bist du tot	95	horor
28.3.2009	sobota	21:00	Za tři dny umřeš 2 / In 3 Tagen bist du tot 2	95	horor
28.3.2009	sobota	23:30	Vyšetřování nočních můr 2 / Akumu tantei II	100	horor
29.3.2009	neděle	15:45	Za všechno může láska / It's All About Love	104	drama, scifi, thriller
29.3.2009	neděle	18:15	Náklad 200 / Gruz 200	89	Ruský thriller
29.3.2009	neděle	20:45	Když se muž vrací domů / En mand kommer hjem	93	komedie
29.3.2009	neděle	23:00	Zalknutí / Choke	92	komedie
30.3.2009	pondělí	18:45	Totally F*ed Up / Totally F*ed Up	80	drama
30.3.2009	pondělí	21:15	A svět byl můj / Were the World Mine	95	muzikál
30.3.2009	pondělí	23:45	Druhé šance / Mulligans	89	drama
31.3.2009	úterý	17:00	Méďa / Miś	111	komedie
31.3.2009	úterý	19:30	Kontrolované hovory / Rozmowy kontrolowane	93	komedie
31.3.2009	úterý	22:00	Ríša / Ryś	139	komedie
1.4.2009	středa	17:30	Lásky Astrey a Céladona / Les amours d'Astrée et de Céladon	109	historický Franc
1.4.2009	středa	21:15	Snil jsem pod vodou / J'ai rêvé sous l'eau	100	drama
2.4.2009	čtvrtek	19:45	La Boheme / La Bohème	115	opera
2.4.2009	čtvrtek	22:15	Pouze další love story / Kærlighed på film	100	thriller
3.4.2009	pátek	18:45	Velký respekt / Veľký rešpekt	78	komedie
3.4.2009	pátek	20:30	Sleep Dealer / Sleep Dealer	90	Scifi
3.4.2009	pátek	23:45	Vodovky / Watercolors	106	romance

Český rozhlas Vltava – Antonín Dvořák: Rusalka, přímý přenos z MET

2009-03-14T21:58:00.001+01:00

Renée Flemingová v roli Rusalky, Alexander Antonenko jako princ, Vodník (Kristinn Sigmundsson), Ježibaba (Stephanie Blythe), Lovec (David Won), Kuchtík (Kate Lindsey), Hajný (James Courtney), První lesní žínka (Kathleen Kim), Druhá lesní žínka (Brenda Patterson), Třetí lesní žínka (Edyta Kulczak). Sbor (sbormistr Donald Palumbo) a orchestr Metropolitní opery v New Yorku řídí Jiří Bělohlávek.

Po nedávném polském úspěchu v Metropolitní opeře v představení Lucie z Lammermooru se dostalo i na naši českou krajinu a to na Rusalku Antonína Dvořáka, dirigovanou Jiřím Bělohlávkem. V Polsku mají výtečné zpěváky, my zase výtečné skladatele a dirigenty. Představení je nádherné, Rusalka, princ, vodník a ježibaba jsou výteční. Překvapuje mě i jejich výborná česká výslovnost, kterou jsem například při představení ve Státní opeře naprosto postrádal, ale “znalcem” mi bylo řečeno, že na tom nesejde. Mně tedy na tom sejde, když jdu na českou operu v Praze zpívanou ruskými a bulharskými zpěváky (bratry slovany) předpokládám, že budou mít určitý jazykový cit. Je to asi dva roky co jsem ji viděl naposledy. Předtím, jsem ji viděl ještě v Českém Krumlově na otáčivém hledišti, ale to byla tak strašná zima uprostřed léta, že můj zážitek se smrsknul hlavně na tu zimu, déšť a padající tanečníky, kterým to na mokrém podkladě velmi klouzalo a každou chvíli se někdo nechtěně sklouznul, či upadl.

Ale zpět k dnešnímu přímému přenosu, který právě v těchto chvílích, kdy píšu tyto řádky skončil. New Yorské publikum si Rusalku určitě zamilovalo, o čemž svědčil i potlesk mezi ariemi. A úspěch to je zasloužený. I když já mám slabosr pro Renée Flemingovou a po představení Orfeus a Euridika také Stephanie Blythe. Její ježibaba byla opět velmi krásně zazpívaná a užil jsem si árii Čury mury fuk.

Stanice Vltava mi opět dokázala, že je tou nejlepší rozhlasovou stanicí u nás tím, že jsou opravdu ochotni posluchačům předkládat velmi kvalitní pořady, jakým byl i dnešní přímý přenos.

Madama Butterfly – Giacomo Puccini 7. 3. 2009, přímý přenos z MET Kino Aero

2009-03-14T21:28:00.001+01:00

Dozrávám k Madame Butterfly? Jako dítě, jsem si z této opery příliš velký zážitek neodnesl, po představení ve Státní opeře v Praze jsem odcházel z opery s pocitem hezkého příběhu, ale při přímém přenosu z MET v kině Aero se mi zamlžily brýle dojetím a potřeboval jsem kapesník. Procítěný a herecky nádherně propracovaný výkon Patricie Racette i Marie Zifchak, Marcella Giordaniho a Dwayna Crofta mě přivedl do stavu, ve kterém jsem v kině nevnímal nic jiného, než to co se odehrává na plátně, zpěv a hudbu. Na nic kolem sebe si téměř nepamatuji a nebylo to způsobeno už mou tradiční konzumací dvou deci vína před představením a o přestávkách :-)

Stále přemýšlím nad tím, jaký zážitek to musí být, když jste přímo v MET. Vím, že hudba z reproduktorů nikdy nepřinese ten pravý dojem, ale vždycky přemýšlím, jak asi slyší stejný přenos diváci v MET a jak velký rozdíl to je.

Filmy, na které stojí jít do kina

2009-03-14T21:05:00.001+01:00

Milionář z chatrče

Nechci vklouznout do obecných klišé, jak je tento film úžasný, barevný, plný děje, poetiky i humoru, ale nezbývá mi než, jen jít s proudem. Když jsem šel na tento film, neměl jsem příliš velké nároky, i když už bylo po Oskarech. Ve Světozoru bylo vyprodáno, tak jsme se museli přesunout na Floru, kde byl začátek o půl hodiny později. Nelitoval jsem a proto jej doporučuji já.

A co vy, kdyby Vám moderátor napsal na zrcadlo prstem písmeno, které označuje správnou odpověď? Věřili byste mu? Zvlášť, kdyby Vám po nápovědě 50:50 zbyla dvě písmena a to jedno bylo to, které ten moderátor napsal na sklo.

Pochyby

Film o tom, co všechno může způsobit, když se někomu znelíbíte. Výtečná Meryl Streepová, Philip Seymoor Hoffman, Amy Adamsová a Viola Davisová. Philip Seymoor Hofman po Capotovi opět v roli, ve které vydá na plátno postavu, která Vás téměř uhrane svou přirozeností a o Meryl Streepové nemluvě. Po filmu Mamma Mia ve vážné roli, staromilské sestry Aloysie. Válka na plátně, u které však neřinčí zbraně.

Filmy, které jsem viděl v uplynulém týdnu

2009-02-22T23:57:00.001+01:00

Milk – 19. února 2009

Drama podle skutečných událostí. Příběh radního ze San Franciska Harveyho Milka, který se stal největším z bojovníků za práva gayů a lesbiček v 70. a 80. letech v USA. Harvey Milk byl zavražděn společně se starostou jedním z radních. V roli homosexuálního radního exceloval Sean Penn.

Téma hodně politické o jeho cestě na radnici San Franciska až na post radního, boj proti diskriminaci, vzestupu a boji proti homofobním politikům. Nechybí v tom ono americké nadšení obou stran na jejich shromážděních. Ale berte to tak, že to je prostě Amerika a kde jsou názory hodně vyhraněné, buď jsi to nebo to. V tomhle se mi zdá Evropa mnohem příjemnější, není tady pouze černá a bílá…

8 nominací na Oscara

Valkýra – 21. února 2009

Drama v hlavní roli s Tomem Cruisem, které sleduje události předcházející 20. červenci a i hodiny poté co byl nejproslulejší atentát na Adolfa Hitlera.

Tom Cruise v roli plukovníka, hlavního aktéra atentátu Clause von Stauffenberga je popsán jako jednoznačně kladný hrdina, a celý film v podstatě ukazuje jak oni nacisté ve vysokých funkcích byli těsně před koncem války, kdy už Německo prohrávalo hodní. Ale jaké byly jejich názory a postoje v době vrcholu nacismu v Německu, o tom ve filmu není ani zmínka. V tom si myslím, že je hlavní záludnost filmu, který hned na začátku upozorňuje, že je natočen podle skutečných událostí a z hlavních postav atentátu dělá mučedníky.

Ale pokud se člověk nebude zabývat tím, jak to tenkrát historicky vlastně začalo a skončilo, je to film, který zaujme, má napínavý děj a spád.

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách – Divadlo v Dlouhé : 20. 2. 2009

2009-02-22T23:26:00.001+01:00

38 divadelních her, z toho 16 komedií zvládnou vstřebat diváci tohoto představení během 120 minut. Po této instantní krmi budete odcházet z divadla unaveni smíchem.

Jedno z dalších úžasných představení, kvůli kterým patří Divadlo v Dlouhé už několikátým rokem k tomu nejlepšímu v Praze.

Pánové Vondráček, Matejka a Táborský byli naprosto skvělí.

Tak zase v pondělí na hře Jak jsem se ztratil….

Noční Praha - Prague night, snowing 16.2.2009

2009-02-16T22:51:00.000+01:00

Pražské obrázky

Zajímavé filmy posledních dní v kině

2009-02-15T12:21:00.001+01:00

Veřejný nepřítel číslo 1 – Epilog

druhý díl francouzského filmu, který velmi sugestivně a realisticky popisuje konec gangstera Jaquease Mesrina, miláčka davů a postrach francouzských bank, únosce, vraha a idealisty. Málem jsem o ten druhý díl přišel, protože jsem si vždycky přečetl Veřejný nepřítel číslo 1, viděl jsem jedničku a říkal jsem si, že pořád dávají první díl…..

Podivuhodný příběh Benjamina Buttona

Brad Pitt, Julia Ormondová, Cate Blanchettová už Vás nenechají na pochybách, že půjde o zajímavý film, zvlášť pokud se jedná o onu podivuhodnost Bejamina Buttona, který se narodí jako starý kmet a postupně mládne, je jiný, ale lidé kolem ho mají rádi. To, že mládne mu však nepřináší až tolik výhod, jako by si mnoho lidí mohlo myslet a co se stane člověku, když mu je pak pět let… Zajímavé, dojímavé, poetické a skvěle natočené.

Che Guevara – Revoluce

Benicio Del Torro, Julia Ormondová, Pablo Guevara ve filmu natočeném podle knihy Ernesta Che Guevary argentinského lékaře, přítele Fidela a Raúla Castra. Když už se příští rok chystám na poznávání Kuby, tak jsem na ten film zašel, nevědouc kdo ho napsal. Abych řekl pravdu, kdyby nás tak na tenhle film poslali se školou cca 25 let zpátky, tak bych neskutečně nadával, protože se jedná opravdu o film plný vítězné socialistické revoluce, na které jsme chodit museli. Ale na druhou stranu, je to dobře natočený film, ale dají se mu vytknout určité zdlouhavé scény bojů, pochodů, které by se daly zkrátit a film by tak byl o něco kratší a lépe by se vstřebal. Byl jsem na něm o půl deváté večer po práci a přiznávám, že jsem párkrát zažil mikrospánek.

15. 2. 2009 Karviná pod sněhem

2009-02-15T11:28:00.001+01:00

Kam dorazím, tam je spousta sněhu.

Gaetano Donizetti - Lucia di Lammermoor: 7. 2. 2009 přímý přenos z MET

2009-02-08T13:05:00.004+01:00

Evropská Metropolitní opera v New Yorku
Potlesky a bravo v průběhu děje nebraly konce
Ocenění výkonů Anny Netrebko, Piotra Beczaly, Mariusza Kwiecieňa a Ildara Abdrazakova potleskem ve stoje

Pozdrawiam wszystkich fanów opery specjalnie v Krakowie i ciesze sie na spotkanie v Krakowe na Donie Giovanim. Tak poprostu pozdrowili swoich fanów Piotr Beczala i Mariusz Kwiecieň v czasie przerwy.

Představení Lucia di Lamermoor bylo tentokráte ovládnuto plně zpěváky slovanského původu a bylo to představení nádherné, plné výborných pěveckých výkonů. Tak dobrých, že jsem seděl přikován k sedačce v kině a poslouchal bez dechu všechny učinkující. Dojem byl ještě doplněn jejich naprosto bezchybnými hereckými výkony. Detailní pohledy do tváří prozrazovaly u všech ať už slibovanou lásku, neštěstí, nenávist, či šílenství s takovou přirozeností, že bych se nedivil, kdyby Anna Netrebko řekla ještě na jevišti někomu jinému "Zavři oči brouku".
Tak výborné představení byť s chybějícím Rolandem Villazónem, miláčkem pražského publika, jsem snad ještě neviděl. Všechno zlé je občas k něčemu dobré a ve včerejším představení se zrodila další hvězda, Piotr Beczala. Na stejné úrovni jako Piotra Beczalu bych hodnotil Mariusze Kwietnia, který byl v roli dominantního bratra naprosto přesvědčivý.
Scéna byla udělána v klasickém pojetí, které mám rád, tentokrát se nikdo nesnažil o nějaké prvoplánové moderní pojetí, byť jsme byli svědky hromadného svatebního fotografování, ale to na mě nepůsobilo rušivě, spíš přineslo drobné odlehčení, které nebylo na škodu a podkreslilo celou iracionalitu onoho předstíraného svatebního štěstí.
Pro všechny příznivce opery máme další destinaci kam se dá jednoduše dojet vlakem a tou je polský Krakow. Mariusz Kwiecieň tam vystupuje jako host v Donu Giovannim. Vidět ho můžete už tento měsíc 20. - 23. února. Tak k nám k Drážďanům a Vídni přibyl další dobrý operní dům.
odkaz na Krakowskou operu

Gaetano Donizetti - LUCIA DI LAMMERMOOR (Lucia z Lammermooru) Přímý přenos z MET sobota 7. února

2009-02-05T23:13:00.004+01:00

Událost sezony opera Gaetana Donizettiho - Lucia di Lammermoor a návrat Anny Netrebko z mateřské dovolené, ale tentokrát bez Rolanda Villazóna - škoda, škoda. Edgara bude zpívat polský tenorista Piotr Beczala, jehož scénou je i královská Covent Garden, proto představení určitě neztratí na kvalitě.

Že nemusím dávat popisek kdo je Anna Netrebko a kdo Piotr Beczala?

Těším se i tak a moc!

A kdo píše nejlépe o přímých přenosech z MET?
No přece Věra Drápelová na svém blogu zde

Londýn National gallery část 2. - 1. února 2009

2009-02-05T22:46:00.002+01:00

Guido Reni - Klanění pastýřů - u narozeného Ježíška. Z tohoto obrazu na Vás dýchne takový nádherný klid a nezbyde Vám než se zklidnit, zastavit se a koukat.

Guido Reni: Znásilnění Evropy - Jeden z nejkrásnějších obrazů zobrazující toto téma, který jsem v poslední době viděl. Obraz je z roku 1640. Evropu znásilnil Zeus přeměněný na býka. Vzal ji na záda a plaval s ní na Krétu. Porodila mu tři syny Minose, Rhadamanthyse and Sarpedona.

Gerrit Van Honthorst - Alžběta Stuartovna, královna Česká
Něco z českých luhů a hájů. Díváte se na českou královnu nejstarší dceru James I. anglického,
která se provdala za Fridricha Falckého, tzv. zimního krále, který přijal českou korunu v roce 1619. Byl vyhnán z Čech a do exilu do Holandska, odkud se vrátil v roce 1661 do Anglie, kde v domě na Leicester Square v roce 1661 zemřel.

Carlo Crivelli - Zvěstování Sv. Emidia 1486, obraz, který je nádherně barevně zkomponován, kterého jsem si nemohl nevšimnout. Sv. Emidius je ochráncem proti zemětřesení.
Sv. Emidius se narodil roku 279 v pohanské rodině. Jako mladík se setkal s křesťanstvím, byl pokřtěn, začal studovat Svatá Písma a brzy proslavil jako úspěšný kazatel. Pohané ho proto zajali, dovlekli do Jupiterova chrámu, kde Emidius slavnostně vyznal víru. Na jeho slova navázalo zemětřesení, které vyděsilo jeho věznitele. Byl propuštěn, kázal, uzdravoval a pokřtil tisíce lidí v Miláně, v Římě a nakonec ve městě Ascoli v provincii Marche, kde se stal biskupem. Život skončil jako mučedník. Jeho kult, coby ochránce proti zemětřesení ožil, když roku 1703 bylo město Ascoli uchráněno od silných otřesů země, které postihly celou provincii.

Londýn - National Gallery 1. února 2009

2009-02-05T22:45:00.000+01:00

Villem Van Mieris - Žena s dodavatelem ryb v kuchyni
Jeden z obrazů, které byly ve své době velmi populární. Obraz vidíme jakoby v okně, tady ve výklenku. Kuchyň je plná dobrot připravovaných k obědu a samozřejmě, mě nejvíce zaujala mlsná kočička koukající na všechny ty poklady.

Olivier Van Deuren - Mladý astronom
To co uvidíte jen na originále je krásně prokreslený astronomický globus. Dílo asi nepatří k těm, za kterými se hrnou davy, ale když se u obrazu zaměříte na detaily, pochopíte jejich krásu a když se vydáte hlouběji k tomu abyste zjistili něco více o detailech, dozvíte se mnohé věci, které už v dnešní uspěchané době zjistí jen málokdo.

Rembrandt - Anna a slepý Tobit její manžel - jeden z obrazů, který mě zaujal v Národní galerii v Londýně. Bůh zkoušel Tobita a jeho manželku v jejich síle tím, že oslepil Tobita. Měli syna, Tobiáše, který se vydal na cesty ochraňován archandělem Raphaelem.

Antonello da Messina - Svatý Jeroným v pracovně

V tichu své pracovny listuje světec rukopisným svazkem. Za čtyřdílnýmoknem vytvářejícím kříž se v perspektivě rozprostírá krajina, světlo, které se šíří do interiéru se dotýká dvou sedátek a zaplavuje dlaždice na podlaze.
Vpravo ve stínu se pohybuje lev, oblíbený společník zobrazeného světce, vzdálen aby jej nerušil při studiu. Koroptev a páv v popředí symbolizují pravdu a nesmrtelnost. Koroptve navždy rozeznávají hlas své matky a tradovalo se, že maso páva nepodléhá zkáze.
Krásný obraz, který Vás uchvátí, když jej vidíte v originále, a na který se vydržíte dívat několik minut.

Obrázky jsem si půjčil z National Gallery London, snad mi odpustí

Výlet do Londýna nechtěně prodloužený od 30.1. 2009 do 2.1. 2009 pak až do 3.2.2009

2009-02-05T21:56:00.000+01:00

Fotky, které vidíte nahoře jsou pořízeny původně poslední hodiny našeho pobytu, ale jak se ukázalo, nejednalo se o poslední hodiny, nýbrž o cca 40 posledních hodin.
Do Londýna jsme vyrazili v pátek se společností Sky Europe, se kterou lítám poměrně často, pokud mi nějaký z mých výletů sami od sebe nezruší. Proto určitě nedoporučuji rezervovat si s nimi let např. na čtrnáctidenní dovolenou do Portugalska. Právě do této destinace mi v listopadu let zrušili.
I přes jejich finanční problémy, z 11 letadel jim zbyly snad už jen 4, jsme do Londýna dorazili včas. Let byl vcelku příjemný a bylo to letadlem Bulgarian air. Letadlo bylo stejného typu, plně narvané sedačkami, takže i já mám problém kam s nohama :-) Ale cestujeme levnýma aerolinkama, tak držíme pusu, že jo? Letušky jsou příjemné a let probíhá příjemně. Přistáli jsme v Londýně Lutonu a odsud jsme pokračovali vlakem do centra Londýna na nákupy na Oxford Street a k našemu kamarádovi, který nás ubytoval ve svém novém bejváku.
Výlet jsem si užil, skvělá byla National gallery, trh v Camdenu, obchody ve Westfieldu.
V neděli jsme se začali pomalu chystat domů, poslední večeře, balení a mezitím vším jsme se dívali, jak romanticky sněží. Hm, zapomněl jsem zmínit, že jsem si myslel, že v Londýně bude tak sedm až osm stupňů nad nulou, což jsem už několikrát v lednu zažil. Letos to bylo jinak. Bylo tak mínus pět stupňů, no prostě kosa.
Ale v neděli jsme už na tu kosu byli zvyklí. Šli jsme spát, aby nás probudil budík svým vřískotem ve 4.30 ráno, neboť na letiště to je kus cesty a letadlo nám letělo v 8.50.
V 5.34 nám odjíždělo metro na nádraží St. Pancras, vylezli jsme z domu a nevěřili jsme vlastním očím. Všude krásně bílo, 20 cm sněhu pokrylo chodníky v Londýně, nikde ani stopa, pouze ta nádherná pokrývka. Nádherné a romantické to bylo jen do té doby, než jste se rozhodli, že tím sněhem potáhnete kufr. Ono to nejde. Ten kufr totiž funguje jako sněhový pluh, takže po 30 cm pohybu už s ním nehnete :-) "(vysvětlení pro blondýnky a některé ze spolucestujicích)". Doplazili jsme se k metru, fungovalo normálně a dorazili jsme na nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku směr letiště London - Luton. Vlaky jezdily v pohodě, ale ten náš se v polovině cesty rozhodl, že nepojede. Bouchlo to v něm, zastavili jsme kdesi v polích a stáli. Zhasla polovina světel a strojvedoucí oznámil, že máme problém, ale, že on je šikovný a vše opraví. Mně probleskly hlavou všechny ty myšlenky na předchozí vlaková neštěstí v Anglii i na mizení českých rychlíků na kolejích v Čechách. Naštěstí se mé myšlenky neuskutečnily. Pouze jsme viděli neustále pobíhajícího strojvedoucího jak nahazoval jističe v rozvodné skříni vlaku, říkal, že to bude v pořádku a že se snad rozjedeme. No, když spěcháte na letadlo, tak vás tohle zrovna moc neuklidní a když už to trvá skoro 40 minut, tak Vás už napadají myšlenky, že Vás ten výlet vyjde pořádně draho, když si budete muset koupit novou letenku do Prahy.
Ale, kdo mě zná, ví, že nám ještě nikdy nic neuletělo, byť jsme měli namále. Třeba v Římě to bylo jen v mírném poklusu. Musím se přiznat, že časovou rezervu jsem měl už v Londýně o něco větší a tak jsme měli i při příchodu na letiště k dobru dobrých 30 minut.
U odbavovací přepážky se na nás slečna hezky usmála a řekla ať jdeme na kontrolu a do čekárny.
Provedli jsme co chtěla, vlezli jsme do jejich lounge, tedy čekárny a viděli jsme různě posedávající a polehávající lidi. Pořád jsem však nevěděl co se děje. Nojo, sněžilo, ale vždyť v Praze taky sněží, vyjedou pluhy a poletíme.
Tak jsme se v klidu nasnídali, protože už se na obrazovce objevilo u našeho odletu, že poletíme v 10.40 místo v 8.50, což není tak hrozné.
A pak jsme čekali, v 10.40 se objevilo, že další informace budou v 11.30. Mezitím neodletělo jediné letadlo. V 11.30 zase nic, pak 12.30. Ve 13.00 nám řekli, po několika urgencích, že teda let byl zrušený, ale že poletíme večerním ve 20.25. Přebookovali jsme letenky na večer. Ale neměli jsme kufr. Prý máme čekat. tomu nás pustili kolem 14.30 a museli jsme zase do hlavní letištní haly. Tam jsme čekali a čekali. Pili víno a už jsme nehráli na automatech hry. Ty jsme hráli dopoledne prohráli jsme dvě libry.
A zase nic, až mi kolegyně zavolala, že let byl zase zrušen, a že nás přebookovali na let v úterý ve 20.25. To už bylo asi tak 17.00. Tak jsme se museli zase vrátit vlaem do Londýna. Ono to zas není tak nejlevnější, protože cesta tam a zpátky pro jednoho vyjde na 23 liber. Ale my měli to štěstí, že máme našeho anděla strážného, kamaráda, u kterého jsme mohli přečkat i onu další noc. Bylo pár lidí, kteří museli asi zůstat na letišti.
Mimochodem, pokud si myslíte, že se na Vás v tomhle případě vztahuje nějaká ochrana EU, tak ne, protože tento problém byl způsoben počasím a za to letecká společnost nezodpovídá.
Další den jsme pak už strávili v Londýně, prošli jsme kolem Big Benu, Westminster Abbey, Buckinghamského paláce, Westminsterské katedrály a podíval jsem se do svého oblíbeného obchodu s potravinami Fortnum a Mason. Ti zásobují i anglickou královnu. Velice rád dostávám dárky z toho obchodu, ale zatím jsem si tam vždycky všechno musel koupit sám :-)
Cesta zpět už probíhala bez problémů, St. Pancras, London Luton, pak zpoždění cca 30 minut, což jak uznáte je maličkost a do Prahy jsme dorazili v úterý ve 23.45.
Pak už jsem jen vynadal taxikáři, že dorazil místo do desíti minut do dvaceti, a v 0.45 jsme byli z Londýna doma.

Aktualizace Zaměstnání na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti v roce 2009

2009-02-05T20:55:00.000+01:00

Zaměstnání na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti v roce 2009 – Daně a pojištění

– dohodu o provedení práce lze uzavírat na rozsah prací, který v kalendářním
roce nesmí převýšit 150 hodin (do limitu se sčítá doba práce konaná zaměstnancem pro daného zaměstnavatele v tomtéž kalendařnim roce na základě všech dohod o provedení práce)

– dohoda o pracovní činnosti sice může překročit 150 hodin v kalendářním roce, ale na jejím základě nelze vykonavat práci v rozsahu překračujicim v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.

Dohody o provedení práce nepodléhají v roce 2009 odvodům zdravotního a sociálního pojištění, což platilo i v letech minulých.

viz. Zdravotní pojištění: Zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění v § 5 odst. 3
viz. Sociální pojištění: Zákon č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění – zaměstnanci pracující na základě dohody o provedení práce nejsou ve výčtu v § 5 uvedeni
viz. Důchodové pojištění: Zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění – zaměstnanci pracující na základě dohody o provedení práce nejsou ve výčtu v § 5 uvedeni

V připadě dohody o pracovní činnosti se povinnosti hradit sociální a zdravotní pojištění nevyhneme.

Jedna výjimka existuje a to pokud by odměna na základě dohody o pracovní činnosti činila v kalendářním měsíci částku nižší než je 2 000 Kč.
Tyto výjimky jsou popsány zákonem 48/1997 Sb, o veřejném zdravotním pojištění v § 5 odst. a) bod 6, dále zákonem 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění v § 5

Pozor v roce 2009 došlo k významné změně týkající se ve výpočtu daňové povinnosti u dohod o provedení práce!

Zaměřme se nejprve na dohodu o provedení práce, na kterou lze aplikovat zdanění zvláštní sazbou daně podle § 6 odst. 4 Zákona o daních z příjmů. Čili, odměna je do 5 000 Kč a my provedem daň srážkou.

Odměna činí 5 000 Kč, my se však musíme dostat na tzv. superhrubou mzdu tzv. fiktivním připočtením pojstného, které činí 34 % a daň budeme počítat z této navýšené částky.
5 000 Kč + 34 % = 6 700,-- Kč což daňový základ
výpočet 15 % zvláštní sazby daně pak činí 1 005,-- Kč

Zaměstnanec obdrží 3 995 Kč.

Z důvodové zprávy k novele účinné od 1. ledna 2009 vyplývá záměr vztáhnout povinnost navýšení o
fiktivní pojistné pouze na zaměstnance, na které se vztahuje obdobné pojištění v zahraničí. Novelizované ustanovení tak mělo reagovat na problémy stanovení superhrubé mzdy u zaměstnanců, kteří podléhají zahraničnímu systému sociálního zabezpečení.
Ze znění novelizovaného ustanovení však výše uvedený záměr nevyplývá a uvedené ustanovení dle
názoru většiny daňových poradců zahrnuje výrazně širší okruh osob s příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků. Základ daně by tak měl být o fiktivní pojistné v souladu se zákonnou úpravou navýšen například u zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce, jednatelů a členů statutárních orgánů za část pojistného, kterému povinně nepodléhají, případně i u osob, u kterých již bylo dosaženo maximálního vyměřovacího základu apod.

Stejným způsobem budeme počítat daň i při dohodě o provedení práce s částkou vyšší než 5 000,-- Kč, u které se srážejí zálohy na daň.

Aktualizace: 21. ledna vydalo ministersvo financí sdělení, kterým u dohod o provedení práce upravuje výpočet daně z příjmů a přepočet z fiktivní hrubé mzdy tímto potlačuje a sděluje, že se daň z příjmu bude vypočítávat ze základu. Sdělení je zde
Zákon je tedy jedna věc a názor ministerstva financí věc druhá. Domnívám se, že nyní je bezpečné počítat daň z dohod o provedení práce z čistého základu, ale pravdou je, že zákon nám přikazuje něco jiného.

Radek Wrana

Emmerich Kálmán - Čardášová princezna, Hudební divadlo Karlín 25. 1. 2009

2009-01-25T19:16:00.004+01:00

Z chudičkého a přemuzikálovaného repertoáru Hudebního divadla v Karlíně, kdysi operetní pražské perly se už hrají a to velice zřídka už jen dvě operety. Čardášová princezna a Netopýr a to velice zřídka. Pak už zbývají 4 muzikály, Limonádový Joe, Producenti, Noc na Karlštejně a Carmen. Tedy už se dá napsat spíš pouze Carmen s Lucií Bílou, únor, březen, kus dubna, kus května, červen, září, říjen, listopad všude plno Lucie Bílé a jednoho jediného představení.
Proto jsem byl rád, že jsem se dostal do vyprodaného divadla a mohl se podívat na to, co k divadlu v Karlíně patří a nelitoval jsem.
Čardášová princezna v podání Ivety Dufkové, spolu s Marianem Vojtkem v roli Edwina, Dity Hořínkové a dalších byla výborným představení pro nedělní odpoledne. Výpravná scéna, nádherné kostýmy a dobré herecké i pěvecké výkony, to vše ve spojení s radostí, se kterou všichni na jevišti hráli se sloučilo do jednoho kvalitního celku a pro mě velmi hezkého zážitku.
To ostatně potvrdili i diváci v sále, při několika přídavcích v průběhu představení a spontánního potlesku při představení.

Orfeo ed Euridice 24. ledna 2008 přímý přenos opery z MET

2009-01-25T11:58:00.004+01:00

pohled z hleiště Aera do hlediště MET

před představením v předsálí kina

z představení

Christoph Willibald Gluck by si určitě nerozuměl se světoznámým choreografem a režisérem Markem Morrisem, který pro MET připravil nádhernou operu Orfeo ed Euridice, ale s výkonem Orfea v podání Stephanie Blythe a Euridice v podání Danielle de Niese by byl určitě spokojen. Paní Blythe se v této roli představila jako právoplatný mužský Orfeus, její hlas zněl jistě a silně a árie J'ai perdu mon Euridice se přiřadila k těm, ve kterých ji mohu poslouchat i bez toho, abych ji srovnával s tím jak ji nazpíval Juan Diego Floréz. Nádherný zpěv provázel celou operu a něžná Euridice v podání Danielle de Niese velmi sugestivně přemlouvala Orfea, aby na ni pohlédl, až mu opravdu nic jiného nezbylo. Byla velmi přirozená i herecky a při společném zpěvu se tajil dech lidem v sále. Hudební zážitek z této opery považuji za jeden z těch jedinečných.
Horší už to bylo se scénou, choreografií a kostýmy, které zůstaly někde, snad se ani nedá říci, že na půli cesty. Za dobrý nápad považuji, že sbor duchů a zemřelých byl v této opěře zobrazen jako průřez všemi mrtvými z různých období včetně indinána a zahlédl jsem i astronauta z raketoplánu. Bohužel zůstalo jen u sboru. U tanečníků, kteří představovali duše zemřelých a u tance blažených to pak vypadalo, že už na kostýmy nezbylo a tak tancoval každý v tom co našel doma. Tak jsme sledovali tanečníky v šortkách, teniskách, obleku v kravatě, minisukni, koktejlových šatech atd.. Choreografie barokního tance dostala pořádně zabrat a všechny nás přenesla do nějaké muzikálové produkce na Broadwayi. Ke Gluckově hudbě se jednoduše moderní interpretace nehodí. Je to zase jedna z těch představ režisérů, choreografů, že dílo prostě zaktualizuji pro současného diváka, poněvadž, pokud bychom jej předvedli v tradičním provedení, divák nepochopí, že dílo je aktuální i v současnosti...

Výstava

2009-01-24T15:45:00.000+01:00

Na výstavě o Janu Palachovi v Karolinu. Sedím v Café Louvre a snažím se vstřebat tu výstavu, ze které je mi smutno. Zítra to bude 40 let od pohřbu Jana Palacha.

kometa

2009-01-24T12:41:00.000+01:00

Vystava Vesmir

2009-01-24T12:39:00.000+01:00

Preč Národním divadlem se koná výstava v příležitosti roku 2009, který je vyhlášen rokem vesmíru. Jedná se o fotografie z NASA pořízené Hubblovým dalekohledem.

Sarah Chang, Massenet - Meditation from Thais

2009-01-20T23:27:00.001+01:00

Tato meditace mi vzala dech při přímém přenosu z MET a působí na mě stále stejně i po čtvrtém a pátím poslechu.

Zilina, vylet za vsazenim stastnych cisel

2009-01-17T20:06:00.000+01:00

Beskydy , Mosty u Jablunkova

2009-01-17T09:30:00.001+01:00

Jedu vsadit sportku na Slovensko, kdyz je ten jackpot 10 000 000 EUR. Samozrejme, ze nejedu z Prahy, ale z Karvine :-)

Procitni citátem

2009-01-16T23:00:00.001+01:00

Chceš li být rozumný, nauč se rozumně tázat, pozorně naslouchat, klidně odpovídat, a když nemáš co říci, přestaň mluvit.
Lavater
Johann Kaspar, *15.11.1741 – †2.1.1801, švýcarský prozaik

Jan Palach 16. leden 1969, Národní muzeum

2009-01-14T13:12:00.004+01:00

+ 16. ledna 1969

Blogování v přímém přenosu - Metropolitní opera: Giacomo Puccini - La Rondine - Vlaštovka 10.1.2009

2009-01-10T21:40:00.005+01:00

Bouřlivý potlesk právě sklízí Angela Gheorghiu (Magda) a Roberto Alagna (Ruggero) po poslední árii z Opery Giacoma Pucciniho Vlaštovka. A já tam nebyl.... Nemohl jsem dnes jít do kina Aero na přímý přenos, protože sedím doma s pitomou virózou a do kina jsem si netroufl, jednak bych rušil všechny kolem svým kašlem a taky by mi nestačily kapsy na kapesníky... hrůza. Ale televizní stanice Arte mě příjemně překvapila, že tento přímý přenos dneska dávala, tak jsem alespoň zčásti mohl prožít toto nádherné představení z úžasně romantickým melodiemi a skvělými protagonisty. Opět bych psal v samých superlativech, jelikož jsem obyčejným laikem, ale domnívám se, že tato Pucciniho opera se může klidně poměřovat s jeho nejlepšími díly.

Portugalsko - dovolená 2009 na konci Evropy

2009-01-10T20:33:00.005+01:00

Okusili jsme výhody dovolené na vlastní pěst. V loňském roce jsme strávili 14 dní v Nice a letos jsem se pokusil navrhnout dovolenou v Portugalsku. Vypadalo to, že nás pojede 12, ale nakonec se počet snížil na 6 těch nejvěrnějších účastníků zájezdu, kteří se dokázali rozhodnout v průběhu vánočních svátků. Hledali jsme a hledali, z vily a dvou vil, jsme nakonec nalezli apartmán v letovisku Estoril pro 6 osob 5 minut od pláže. Apartmán má 3 ložnice, velký obývací pokoj s jídelnou a kuchyni a 2 plně vybavené koupelny. Před apartmánem je bazén. Cenu ubytování se nám díky včasnému rozhodnutí podařilo snížit a dostali jsme celkem příjemnou slevu. 14 dní za 270 EUR na osobu zase není tak špatná cena. Původní cena pro 12 lidí byla vyšší, ale zase se jednalo o vily.

Apartmán v Estoril : zde

Pro Vaši inspiraci zde dám i odkazy na vilu zde
a na vilky zde vše je v místě zvaném Praia das Maçãs

Majitelé velmi ochotně a rychle zodpověděli všechny otázky, jsou to manželé, kteří už je vlastní a provozují mnoho let.

Do Portugalska letíme se společností Lufthansa, která měla v lednu nejlepší cenu letu hned po Sky Europe. Proč neletíme se Sky Europe? Odpověď je naprosto jednoduchá, není v dost dobré ekonomické kondici a i přesto, že jsem měl v listopadu zakoupenou letenku od Sky Europe, neletěl jsem nikam, protože nám jednoduše oznámili, že lety od listopadu ruší. A zrovna včera jim leasingová společnost jim zabavila několik letadel, takže aktuálně jich mají pouze 5.

více zde

Capo da Roca, granitový útes tyčící se 140 m nad bouřícím Atlantikem, který je nejzápadnějším výběžkem kontinentální Evropy a možný cíl jednoho z našich výletů.

Estoril, místo našeho pobytu, nachází se 30 km od Lisabonu.

Lisabon, starobylé město s výtahy, lanovkami, úzkými uličkami, kterým projiždějí typické lisabonské electricos (tramvaje). Tramvaje jezdí v Lisabonu od roku 1901, kdy nahradily funkční vozy tažené koňmi. Electricos rachotí, kodrcají se, klepou a cinkají po městě dodnes. Většina z nich je stará dvacet, třicet, čtyřicet a některé dokonce šedesát nebo sedmdesát let. Jsou odpovídajícím způsobem sešlé a dlouhým používáním opotřebované, ale stále ještě zdatné a jízdy schopné. Trasa tramvaje číslo 28 vede směrem do kopce k hradu Sv. Jiřího, kde se prodírá úzkými uličkami a vzdychá, když pomaličku stoupá nahoru do kopce. Některé uličky jsou tak úzké, že tu jsou pro tramvaj jen jedny koleje pro oba směry a když míjí domy, tak na každé straně zůstává jen několik málo centimetrů. Případní chodci se musejí co nejvíce zamáčknout do okolních domů, aby nedostali ránu zrcátkem! Přirovnal bych to tomu, jako by jezdila tramvaj po pražské Zlaté uličce.
Oficiální jméno nejznámějšího Náměstí Pedro IV. a neoficiální používané odjakživa – Rossio. Už od středověku bylo Rossio centrem veřejného života v Lisabonu. Probíhaly zde politické manifestace, karnevaly, býčí zápasy a další události. Na žádném jiném náměstí v Lisabonu byste nenašli hustší provoz, větší davy lidí. Náměstí lemují kavárny, bary a malé obchůdky. Nedílnou součástí jsou Afričané žijící v Lisabonu. V jedné části leží divadlo Teatro Nacional Dona Maria II. Uprostřed stojí od roku 1870 mramorový sloup a na něm bronzová socha Pedra IV. Podstavec je vyzdoben čtyřmi alegorickými figurami symbolizujícími Spravedlnost, Moudrost, Odvahu a Střídmost.

Procitni citátem

2009-01-08T22:00:00.000+01:00

Hledá-li člověk moudrost, jest rozumný. Myslí-li však, že ji nalezl, pak je blázen.

Peršan Albitis

Bob a Bobek z CI5 aneb Bodie a Doyle z klobouku

2009-01-08T17:15:00.001+01:00

Tohle jsou ti praví profesionálové

Evropa ukazuje Izraeli, že ho jednou nechá napospas

2009-01-07T19:30:00.000+01:00

Mladý vlk zkouší starého, co si ještě může dovolit. Něco podobného si myslím i já.

viz Idnes

Evropa ukazuje Izraeli, že ho jednou nechá napospas

Jako kníže Rohan TV film 4. 1. 2009

2009-01-06T23:46:00.003+01:00

Televizní inscenace o náhle zbohatnuvším venkovanovi a jeho tragickém osudu. Hlavní roli venkovana Špáty hrál Vladimír Menšík. Inscenace na motivy románu K. V. Raise. Venkovan Špáta zdědí 15 000 zlatých a myslí si, že je zajištěn na celý život. V rozhazování jej podporuje i jeho matka, která neustále popouzí syna proti jeho skromné ženě, která ví, že by měli myslet i do budoucna. Vše vyústí v obrovskou tragédii a osud všem uštědří pořádnou lekci.

Veřejný nepřítel číslo 1

2009-01-06T23:27:00.006+01:00

Jaques Mesrine, největší francouzský gangster všech dob, byl ve své vlasti známější než jakákoliv celebrita. Jeho avantýry byly neskutečně lehkomyslné, neuvěřitelně drzé a jeho úmysly absolutně nepředvídatelné. Na každou novou „fušku“ se pomocí plastických operací a nejrůznějších masek měnil k nepoznání, a proto byl přezdíván „mužem tisíce tváří“. Národ ho uctíval, ženy ho zbožňovaly a pro stát byl nepřítelem číslo jedna. Jeho odvážné skutky, nesčetné útěky z vězení, milostné románky, nad nimiž zůstával rozum stát, jeho bájná dobrodružství, obrovský cynismus a výsměch policii, z toho všeho vznikl pro Francouze skutečný národní epos. Epos o člověku, který byl skutečným hrdinou nebo antihrdinou…
Pro mě osobně byl ten člověk obyčejný zmetek, film, byl skvěle natočený, ale až přlíš brutální. Věděl jsem na co jdu, ale přesto, už je v mnoha filmech té příliš popisné reality přespříliš. Zlaté béčkové filmy jako Kanibalové atd... V těch mi to předvedené násilí tolik reálné nepřijde. Přesto je pro mě Veřejný nepřítel číslo 1 výborným francouzským filmem.

Trailer zde

Jules Massentet: Thaïs - přenos z MET 20. 12. 2008

2009-01-06T23:03:00.005+01:00

Renée Fleming v roli Thaïs, přenádherné egyptské kurtizáně, která za pomoci asketického mnicha Athanaela našla cestu ke křesťanství a věčnému životu. Ke konci asketický mnich zničen svým doznáním, že veškerá snaha pomoci krásné Thais byla vedena jeho chtíčem a zříká se nebes.
Představení bylo nastudováno s precizností, Renée Fleming byla ve výborné formě, nádherná i na HD plátně a její kostým kurtizány neměl chybu.
Ty přímé přenosy v kině Aero mají opravdu své kouzlo a i když nevyhovují všem, já osobně se na každé představení těším stejně, jako na nějaký živý koncert některého ze svých oblíbených zpěváků.

Mimochodem, už mám koupenou vstupenku na vystoupení Juana Diega Floréze na Pražském jaru. Bude tady vystupovat v květnu. Vstupenku mám už od 12. prosince.

Oněgin byl Rusák : Irena Dousková, Divadlo v Dlouhé, 18. 12. 2008

2008-12-23T22:41:00.005+01:00

Předvánoční středa a další útěk před přípravami vánoc. Opět jsme se sešli v Divadle v Dlouhé na neustále vyprodaném představení Oněgin byl Rusák spisovatelky Ireny Douskové, které je volným pokračováním knihy a divadelní hry Hrdý Budžes. Opět se ocitáme v domácnosti, kde žije středoškolačka Helenka Součková se svou matkou samoživitelkou a svým pošahaným bratrem. Prožívá své lásky, dobrodružství se spolužáky. Realita gymnázia 80. let, včetně profesorského sboru, první máje i první seznámení s povolovacími komisemi a co je vhodné a co ne.
V představení plném dobových písní a skvělých jednotlivých scének hrají téměř všichni mí oblíbení herci z Divadla v Dlouhé, včetně Arnošta Goldflama a jako vždy s nesmírnou lehkostí a přitom výborně.

5. - 7. 12. 2008 Výlet do Salzburgu aneb jak do Salzburgu či Salzburku

2008-12-23T21:54:00.005+01:00

Salzburg (Solnohrad) je hlavním městem rakouské spolkové země Salzbursko a v současnosti je velmi výborně dostupné přímým vlakem z Prahy. Vypravili jsme se tam poté, co nám ve Sky Europe zrušili zaplacený let do portugalského Lisabonu.
V 17. 14 vyráží vlak z Prahy hlavního nádraží přes Tábor, České Budějovice a v 00.14 dorazí do Salzburgu což je ideální vypravit se tam v pátek a v podvečer vyrazit z Prahy.
V neděli je možné vyrazit zpět přímým vlakem ve 14.22 Jože Plečnik. Je to ještě lepší spojení, které platí od nového jízdního řádu. My jsme museli do Lince a teprve tam přestoupit na vlak do Prahy, což se nám málem vymstilo a stihli jsme jej jen za zběsilého sprintu, po kterém jsem hodinu nemohl popadnout dech. Do Prahy vlak dorazí ve 20.41.
Ubytování můžu z vlastní zkušenosti doporučit v Pensionu Jahn, který se nachází asi 5 minut od nádraží a cca 30 minut pěšky od centra Salzburgu, ale s výborným spojením MHD. My jsme chodili pěšky.
Další možnosti ubytování lze nalézt na adrese zde:
Kulturní vyžití v Salzburgu je nezměrné a je opravdu těžké si vybrat. My jsme měli štěstí, že se v sobotu ve Františkánském kostele u příležitosti výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta vzpomínalo na tohoto génia a samotným skladatelem napsaným Requiem v podání Souboru mladých Salzburských zpěváků. Ale vybírat koncert či operu není lehké, je pravdou, že mnoho oněch akcí je zaměřeno spíše na turisty, ale pokud budete mít štěstí jako my, najdete si tu pravou perlu. Doporučuji se podívat zde. Duch Wolfganga Amadea Mozarta na Vás dýchá na každém rohu, stejně jako rakouské speciality v restauracích, které jsou velmi blízké těm našim českým. Například jelení guláš byl vynikající a mix klobásek a jelítek se zelím byl pro změnu výborná volbou pro rozloučení se s městem o nedělním odpoledni.

William Shakespeare - Titus Andronicus: Divadlo v Dlouhé 15. 12. 2008

2008-12-23T21:22:00.004+01:00

Tak jsem kamarádku pozval v tom předvánočním čase do divadla. Přiběhla z koncertu své dcery, která zpívá v pěvěckém sboru Bělásek a po koledách usedla se mnou do první řady, aby přešla od romantických vánočních písní k nejkrvavější Shakespearově hře Titus Andronicus, jež měla toho pondělního večera derniéru. Je to škoda, protože jsem hru viděl již podruhé a na repertoáru Divadla v Dlouhé byla necelé dva roky.
Už jen obsazení bylo vynikající, díky Saturninovi v podání Jana Vondráčka, neplést s tím z Primy, Aarona v podání Martina Matejky a Tita Andronica, kterého hrál Bořivoj Navrátil.
Představení velmi krvavé, brutální, ale zároveň hravé s dávkou černého humoru, příběh pomsty, zrady a mateřské lásky.

Klasické žárovky v Evropě skončí....

2008-12-23T21:15:00.001+01:00

Tak tenhle článek měopravdu nadzvedl.

Soudruzi v Bruselu to asi opět s námi myslí dobře. Představte si, až Vietnamci začnou na tržištích tajně prodávat obyčejné žárovky a ČOI a celní správa bude dělat zátahy na nepovolené zboží. Možná to bude i nějaké komando z ČEZ, které si vylobuje status veřejného činitele. A budou za přítomnosti novinářů hromadně ty žárovky ničit, protože my, jako obyvatelstvo musíme šetřit. Čím více budeme šetřit, tím méně elektřiny musí ČEZ vyrobit a aby se mu vůbec vyplácelo vyrábět, musí samozřejmě zdražovat. Je to jako s vodou, všichni s ní začali šetřit a platíme čím dál více.

Stmívání a Falco filmy na neděli 30.11.2008

2008-12-08T20:04:00.000+01:00

Falco - rakouský film natočený o zpěvákovi, který zemřel dříve než musel. Životopisný film, popisující jeho dětství s dominantní, ale chápavou matkou, chození za školu, začátky v kapelách a jeho ambice stát se slavným tím, že bude zpívat v němčině. Příběh jeho bouřlivého manželství, slávy kropené chlastem a drogami, zjištěním, že jeho dcera není vlastně jeho.
Na filmu jsem byl v Lucerně, seděl jsem na balkoně, úplně sám, v tom nedělním večeru. Bylo mi krásně a vychutnával jsem si životopisný film jedné velké rakouské legendy. Člověk nemá rezignovat ani když si myslí, že dosáhl všeho, čeho v životě bylo lze dosáhnout. Nejednalo se o nějaké Oscarové dílo, ale natočit film o Falcovi je věc, kteou musím ocenit.

Je to tak, v neděli jsem viděl i film Stmívání. Jak už jste si možná přečetli v jiných recenzích, jedná se o film pro puberťačky, které by chtěly cítit upíří penis mezi nohama, či upíří Beverly Hills 902 10 atd... No každopádně film pro puberťačky, puberťáky a EMO. :-)
Viděl jsem ho náhodou, protože jak už to tak bývá, s někým se domluvíte a on přijde později, takže film, který jste si původně naplánovali už nestihnete.
Tentokrát však O. smazal svou vinu za pozdní příchod, protože nám nezbylo nic jiného než zajít na tohle, protože tohle by tak ještě šlo.
Film má celkem dobře rozehranou akci, puberťáci v něm nejsou natvrdlí jako v High School musical 3, triky ani kamera není špatná. Jedná se o akční film s upíry vegetariány (znamená, že nepijí lidskou krev, pouze zvířecí), ale i s upíry nevegetariány. Napínavá a nervy drásající bojová scéna v tanečním sále nemá chybu. A hudba stojí nakonec taky za poslech.

Co je špalda?

2008-12-08T18:49:00.004+01:00

Ačkoliv si peču velmi rád svůj domácí chleba a taky rád experimentuji při jeho pečení v používání různých druhů mouky a jiných indegriencí, trvalo mi velmi dlouho, než jsem si zjistil co je vlastně špalda. Abych to přímo googloval, to jsem si řekl, že je přeci jen trochu moc a informace by měl člověk získávat i jinými způsoby než na internetu. I zadařilo se, protože jsem si koupil v bio obchodu špaldeto, což je takový druh rizota, ale bez rýže.
Zjistil jsem, že se jedná o starou odrůdu pšenice, která ještě na počátku 20. století patřila mezi nejhojněji pěstované druhy obilí, jež obsahuje vysoký podíl bílkovin, tuk s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, sacharid, minerály, zde hlavně hořčík, vápník, draslík, fosfor a zinek.
Sv. Hildegarda (řeholnice a léčitelka) by Vám řekla, že špalda vybuduje Vaše svalstvo, zlepší Vaši krev, uvolní mysl a budete spokojeni. Špaldová mouka je výborná k pečení právě domácího chleba a špalda samotná je výborná i pro vaření.

Opět České dráhy, aneb nechval dne před večerem

2008-11-24T23:16:00.003+01:00

Tak jsem zase jednou naletěl a pochválil České Dráhy a jejich jízdní řád, ale hned druhý den Vás pro změnu zase naštvou. Koupíte si totiž In kartu, která platí 3 roky za 600 Kč s tou výhodou, že budete platit nižší cenu jak za samotnou jízdu vlakem tak za místenku. Mimochodem ta karta už od prosince bude stát 900 Kč, ale bude pořád na tři roky. K tomu Vám České dráhy ale v klidu zruší část slevy za místenku a to nejlépe v pátek a hned ve třech odpoledních spojích v pendolinu a pak v pondělí na ranních spojích pendolina. Takže si koupíte in kartu, abyste platili méně, ale v pátek zaplatíte za místenku místo 86 Kč rovnou 200, jako lidi, kteří jedou vlakem jednou za uherský rok.

Tohle Vám napíšou při koupi místenky po internetu:

V období platnosti jízdního řádu 2008/2009 jsou vyhlášeny spoje SC Pendolino, v nichž nelze uplatnit slevu RailPlus na cenu místenky. Jedná se o tyto vlaky a dny:

vlaky SC 500, 502: pondělí (kromě 13.4., 6.7., 28.9. a 16.11.) a dále 14.4., 7.7., 29.9., 18.11.
vlaky SC 505, 507, 509: pátek (kromě 26.12., 2.1., 1.5. a 8.5.) a dále 23.12., 30.12., 30.4., 7.5

Jejda, to se na mě můžou těšit, pokud něco nebude v tom vlaku 100 % fungovat. Ti co mě znají, si mě už dovedou představit :-)

České dráhy mě potěšily - Nový jízdní řád

2008-11-23T19:40:00.004+01:00

České dráhy mě potěšily a má kritika nového jízdního řádu byla poněkud neobjektivní, i když zčásti zaviněná jízdním řádem Českých drah na www.vlak.cz Ten jízdní řád nebyl asi úplně dokončený a tak jsem tam našel opravdu nepochopitelné přípoje na své oblíbené spojení mezi Prahou a Karvinou pendolinem.
Opak je pravdou, spojení se neskutečným způsobem urychlilo a z Prahy do Karviné se platnosti nového jízdního řádu dostanu za skvělé 3 hodiny a 38 minut.

Co dům dal

Harold a Maude – Květa Fialová a ovace ve stoje

Miniatur Wunderland *** official corporate video *** largest model railway / railroad in the world

Pár nových tipů na restaurace

Restaurace Výtopna

La Casa de la Havana Vieja

Kolkovna

Les Moules

Únor 22. 2. 2010 – 28. 2. 2010

22. 2. 2010 Vyprávěj, seriál na ČT 1, poslední díl

25. 2. 2010 Alexander Rybak v Lucerna Music baru

28. 2. 2010 Planeta 51

28. 2. 2010 Noční motýl

28. 2. 2010 Collegium Marianum Barokní podvečery 2010, Ó pokojná chvíle – Barokní knihovní sál Collegium Marianum, Melantrichova 19, Praha 1

Přenosy z MET sezóna 2010 - 2011: The MET: Live in HD

Únor 15. 2. 2010 – 21. 2. 2010

Putování s dinosaury (18. 2. 2010)

Únor 8. 2. 2010 – 14. 2. 2010

8. února 2010

Můj strýček

13. února 2010

Julius Zeyer: Radúz a Mahulena – Národní divadlo

14. 2. 2010 Sherlock Holmes 2009

Poslední tip:

Únor 1. 2. 2010 – 7. 2. 2010

Televizní tip - Rigoletto

Leden 2010

Richard Strauss | DER ROSENKAVALIER (Růžový kavalír)

Oskar Nedbal – Polská krev, Hudební divadlo Karlín, 11. září 2009

Burani v multikinech

Zmrzlina v Praze Ben & Jerry´s

Renée Flemingová – koncert v Českém Krumlově 18. 7. 2009

Barokní noc Český Krumlov 27. června 2009

Faidra a Faidra 23. června Divadlo v Dlouhé, 25. června National Theatre Londýn

Kdo je tady ředitel? 18. 6. 2009 Švandovo divadlo

Jarek Nohavica - Tanec mezi vejci

Výstava Baroko 1620 – 1800, Victoria and Albert Museum – Londýn: 6. červen 2009

Carlo Goldoni: Sluha dvou pánů, Národní divadlo, 2. června 2009

Dobře placená procházka, Národní divadlo, 31. května 2009

Na co zajít do kina: Paříž 36, 31. května 2009

Susan Graham, Malcolm Martineau: Recitál, Pražské jaro 2009, Rudolfinum, 30. května 2009

Proces s Miladou Horákovou a spol.

Na co zajít do kina?

Musica Florea: La danza, Narcis a Palimene 28. 5. 2009 Muzeum hudby

Opereta mezi Budapeští a Prahou, Hudební divadlo v Karlíně, 26. 5. 2009

The MET Metropolitan Opera New York: Přidáváme: Gioacchino Rossini – Il Barbiere Di Siviglia, 20. května 2009

MET Opera pridavame

Koncert Tina Turner – O2 Arena, 27. dubna 2009

Divoká Kachna – Henrik Ibsen 14. 5. 2009

Juan Diego Flórez – koncert Pražské jaro 2009, Rudolfinum, 15. května 2009

Na co zajít do kina nebo nezajít?

Nejen Gioacchino Rossini: La Cenerentola 9. 5. 2009 přímý přenos z MET

Vždyť je jaro – koncert k šedesátinám Pavla Dobeše 22. dubna 2009

Georg Friedrich Händel: Rinaldo 19. 4. 2009 Stavovské divadlo

Ranní cesta do práce 20. 4. 2009

Emmerich Kálmán Čardášová princezna – Hudební divadlo v Karlíně 9.4.2009: podruhé

Uvolněte se, prosím! Jan Kraus - K.Jacques - BIOmasa, BIOodpad! Strana zelených.

Restaurace na Andělu

Febiofest 2009, den osmý –páteční 3. dubna 2009

Febiofest 2009, den sedmý –čtvrteční 2.dubna 2009

Febiofest 2009, den šestý – středeční 1. duben 2009

Febiofest 2009, den pátý – úterní 31. březen 2009

Febiofest 2009, den čtvrtý –pondělní 30. březen 2009

Na moste nam visi Greenpeace

Febiofest 2009 skoncil

Febiofest 2009, den třetí – nedělní 29. březen 2009

Febiofest 2009, den druhý – sobotní 28. březen 2009

Vysehradske jaro

Febiofest 2009, den první – páteční 27. březen 2009

Me prvni chvile na Febiofestu

Herbert v ringu – televizní film 22. 3. 2009

Náměsíčná (La Sonnambula) – Vincenzo Bellini – přenos z MET 21. 3. 2009

Koncert skupiny Porucha

Nouzový východ – Revolutionary road

Febiofest 2009 – Filmy, které chci vidět

Český rozhlas Vltava – Antonín Dvořák: Rusalka, přímý přenos z MET

Madama Butterfly – Giacomo Puccini 7. 3. 2009, přímý přenos z MET Kino Aero

Filmy, na které stojí jít do kina

Filmy, které jsem viděl v uplynulém týdnu

Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách – Divadlo v Dlouhé : 20. 2. 2009

Miniatur Wunderland * official corporate video * largest model railway / railroad in the world

Richard Strauss | DER ROSENKAVALIER
(Růžový kavalír)